10 C 140/2021-24 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl nárok žalobce na vyklizení bytu specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. Bylo tvrzeno, že žalobce je vlastníkem budovy, kde se nachází předmětný byt, který žalovaný užíval na základě nájemní smlouvy, přičemž nájem skončil k 31. 8. 2020. Žalovaný však byt dobrovolně nevyklidil, a to ani po výzvě žalobce ze dne 8. 10. 2020. Žalovanému byla žaloba doručena do vlastních rukou dne 20. 9. 2021, avšak žalovaný se k ní přes výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 7. září 2021, č. j. 10 C 140/2021-19 ve lhůtě 15 dnů nevyjádřil. Proto mu soud ve smyslu ust. § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) doručil dne 6. prosince 2021 do vlastních rukou usnesení č. j. 10 C 140/2021-20 ze dne 19. října 2021, v němž bylo žalovanému uloženo, aby se do 30 dnů od doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřil k žalobě ve věci samé. Žalovaný byl rovněž poučen, že jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé písemně včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a proto soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). Žalovaný se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení č. j. 10 C 140/2021-20 (tj. do 30 dnů od 6. 12. 2021) písemně ve věci samé nevyjádřil, ani soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom bránil. Proto soud postupoval podle § 153a odst. 3 o. s. ř. a rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání, když ze zákona se má za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou uznal (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). S ohledem na předmět řízení (vyklizení bytu po skočení nájemního vztahu) nebrání v daném případě vydání rozsudku pro uznání omezení uvedené v § 153a odst. 2 o. s. ř., neboť účastníci by případně o takovém nároku mohli uzavřít smír. K vydání rozsudku pro uznání nebylo ve smyslu ust. § 153a odst. 4 o. s. ř. nařízeno jednání. Ve věci úspěšnému žalobci bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšným žalovaným přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 5 000 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 3 600 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 10 000 Kč (§ 9 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl nárok na vyklizení bytu, tedy hodnotu tohoto práva nelze vyjádřit v penězích, zároveň nejde o věc nájmu nebytového prostoru, kde by tarifní hodnota činila dle § 9 odst. 3 AT až 35 000 Kč) činí odměna advokátky za jeden úkon 1 500 Kč (§ 7 bod 5 AT). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokátky, která v řízení učinila 2 úkony (převzetí a příprava zastoupení a žaloba; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT; přičemž předžalobní výzva byla doručována žalovanému přímo od žalobce dne 27. 7. 2021), celkem 3 000 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč – tj. celkem 600 Kč (2 x 300, § 13 odst. 4 AT). Lhůta k plnění předmětu řízení i náhrady hotových výdajů byla (ve výroku II tohoto rozsudku, který nemá charakter rozsudku pro uznání) určena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. u povinnosti k vyklizení bytu jde o 15 dnů a u náhrady nákladů řízení jako peněžitého plnění jde o 3 dny, vždy s počátkem ode dne následujícího po právní moci tohoto rozsudku.