10 C 165/2022-17 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce vůči žalované na zaplacení 3 683,45 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku (s úrokem a úrokem z prodlení). Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením o tom, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] (dříve [právnická osoba], vždy s [IČO]) a žalovaný uzavřeli dne 23. 10. 2001 Smlouvu o [anonymizováno] (o de facto poskytování bankovních produktů a služeb), podle níž byl žalovanému veden běžný účet, a na základě uvedené smlouvy povolen za sjednaných podmínek debetní zůstatek na běžném korunovém účtu - [anonymizováno]. Žalovaný nedodržoval podmínky smlouvy o pravidelném splácení debetního zůstatku na účtu (včetně povinnosti zachovávat na běžném účtu kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytovaného úvěrového limitu a nepřekročit výši poskytnutého úvěrového limitu), proto původní věřitel podle smluvních podmínek nejprve převedl dne 30. 6. 2003 celý zůstatek účtu na účet úvěrový č. [bankovní účet], a při dalším nesplácení ze strany žalovaného prohlásil zůstatek účtu za okamžitě splatný písemným právním úkonem ke dni 12. 7. 2003, k němuž debetní zůstatek činil 15 809,65 Kč. Ke dni podání žaloby představovaly pohledávky věřitele jistinu úvěru 3 683,45 Kč. 2. Aktivní legitimaci žalobce dovozoval ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi ním a původním věřitelem dne 18. 6. 2019, o čemž byl žalovaný informován oznámením odeslaným dnem 17. 7. 2019. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Podle § 115a o. s. ř. soud rozhodl ve věci bez jednání, na základě listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě, u žalovaného byl souhlas dovozen postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. 5. Z dále popsané smlouvy soud zjistil, že dne 23. 10. 2001 žalovaný jako klient a [právnická osoba] jako banka sjednali Smlouvu o [anonymizováno], podle níž se banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný korunový účet č. [bankovní účet], a podle jejíhož článku„ [anonymizováno]“ byla pro žalovaného sjednána možnost kontokorentního úvěru [anonymizováno]; banka se tak zavázala umožnit žalovanému čerpat peněžní prostředky z běžného účtu až do výše Povoleného limitu 5 000 Kč s podmínkou, že žalovaný na účtu dodrží minimální měsíční kreditní příjem (2 500 Kč) a nedojde k žádnému z případů porušení smluvních podmínek. Žalovaný převzal závazek vrátit bance peněžní prostředky, které vyčerpá do debetního zůstatku (úročeného do výše povoleného limitu úrokovou sazbou 19,9% ročně), dále platit bance poplatky podle sazebníku a zajistit minimální měsíční kreditní příjem. Podle smluvních podmínek se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit. V opačném případě mohla banka účtovat smluvní pokutu podle Sazebníku a vedle toho nepovolený debet úročit sazbou pro nepovolený debetní zůstatek ve výši uveřejňované bankou (30% ročně). Při nevyrovnání nepovoleného debetního zůstatku žalovaným ani po výzvě banky mohla tato převést debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet, když den následující po tomto převodu se všechny závazky žalovaného dle smlouvy vůči bance staly splatnými a taktéž úročenými úrokem pro nepovolený debet. 6. Způsob čerpání peněžitých prostředků žalovaného z uvedeného účtu, a to i nad rámec povoleného debetního zůstatku, prokázal žalobce výpisy z předmětného účtu. 7. Vzhledem k neplnění popsaných podmínek smlouvy banka využila zmíněného oprávnění a převedla debetní zůstatek běžného účtu na účet úvěrový (listina ze dne 12. 7. 2003„ Oznámení o převodu dluhu na účet č. [bankovní účet], poskytnutého k běžnému účtu a převedení dluhu ve výši 15 835,63 Kč na zmíněný účet z běžného účtu č. [bankovní účet], z něhož měla být provedena dle výzvy banky také úhrada do 26. 7. 2023). 8. Po právní stránce soud přihlédl – vzhledem k uzavření smlouvy i vzniku nároků z ní před 1. 1. 2014 (§ 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) k ustanovení § 708 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), dále v § 497 a násl. obch. zák. a rovněž v § 524 a násl. občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb., dále jen obč. zák.). Podle § 708 odst. 1 obch. zák. se smlouvou o běžném účtu zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Vztah mezi žalovaným a původním věřitelem [právnická osoba] posoudil soud ve smyslu citované právní úpravy jako smlouvu smíšenou, když v rámci vztahu ze smlouvy o běžném účtu byl bankou převzat závazek umožnit žalovanému čerpání finančních prostředků z běžného účtu bez odpovídajícího zůstatku. Mezi smluvními podmínkami figurovala ujednání o oprávnění banky převést nepovolený debet v případě nedodržování podmínek smlouvy o debetním zůstatku žalovanou, na úvěrový účet a jeho následné úročení úrokem ve výši 30%. Nárok na úrok z prodlení pak vyplývá z okolnosti, že ani po zesplatnění zůstatku běžného účtu, z něhož byl čerpán úvěr, a vyčíslení pohledávky žalovaná žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) ničeho neuhradila; právně je nárok podložen ustanovením § 369 odst. 1, § 262 odst. 4 obch. zák. a § 517 odst. 2 obč. zák., ve spojení s nař. vlády č. 351/2013 Sb. 10. Aktivní legitimace žalobkyně pak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávky, uzavřené s původním věřitelem, ze dne 18. 6. 2019, spolu se Seznamem postupovaných pohledávek. Podle § 1879 o. z. a násl. (když touto právní úpravou se vztahy ze smlouvy o postoupení pohledávky řídí vzhledem k datu jejímu uzavření až po 1. 1. 2014) může věřitel celou nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího příslušenství. Smlouvu o postoupení pohledávek mezi žalobcem a [právnická osoba] shledal soud platnou, když splňovala náležitosti kladené na účinnost právního úkonu, neboť k textu samotné smlouvy příslušel seznam pohledávek, postupovaných na žalobkyni. Součástí seznamu byl údaj o pohledávce za žalovaným z předmětného úvěrového účtu. 11. Vzhledem k uvedeným závěrům tedy bylo žalobě vyhověno. 12. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo vůči neúspěšné žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř.) Náklady řízení tvoří jednak o soudní poplatek 400 Kč, a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby, a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014 (dále případně jen„ AT“). Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby – vždy po 200 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) až c), bod 1., odst. 5 písm. a) AT), a konečně o náhradu za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. o částku 189 Kč (0,21 x (600 + 300)). Aplikace ust. § 14b AT vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 13. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalované stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaná ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdila) žádné relevantní důvody.