10 C 202/2021-17 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení 1 063 Kč představujících jízdné 63 Kč a přirážku k jízdnému 1 000 Kč z důvodu porušení Smluvních přepravních podmínek [právnická osoba] žalovaným dne 11. 2. 2018, když uvedeným dnem také v důsledku porušení těchto podmínek nastala splatnost nároku. Svoji aktivní legitimaci dovozoval žalobce ze smluv o postoupení pohledávek, kterou uzavřel předchůdce žalobce – [právnická osoba] [anonymizována tři slova], reg. [číslo] s [právnická osoba], a následně tento předchůdce žalobce s žalobcem dne 28. 3. 2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. Po skutkové stránce soud uzavřel (z oznámení o závadách a z potvrzení o nedodržení Smluvních přepravních podmínek datovaných dnem 11. 2. 2018), že žalovaný byl 11. 2. 2018 kontrolován při jízdě dopravním prostředkem [právnická osoba], když šlo o spoj - vlak [číslo] v mezistaničním úseku [obec] – [obec]; žalovaný byl identifikován občanským průkazem, datem narození, jel bez platné jízdenky a bez finanční hotovosti, byl poučen, kde a do jaké doby má„ hlášenku uhradit“, s tím, že„ hlášenku podepsal“. Jízdné činilo 63 Kč a přirážka 1 000 Kč; obě listiny žalovaný podepsal. Z obsahu spisu (a při absenci procesního postoje žalovaného) nelze dovodit, že by žalovaný předmětný dluh uhradil. Uvedená skutková zjištění soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) tak, že žalovaný použitím dopravního prostředku právního předchůdce žalobce s ním uzavřel konkludentně závazek ze smlouvy o přepravě – konkrétně přepravě osoby (ust. § 2550 a násl. o. z.), a vznikla mu povinnost k úhradě jízdného, kterou nesplnil. Vedle požadavku na zaplacení dlužného jízdného tedy dopravci vznikl oprávněný nárok na úhradu přirážky ve výši 1 000 Kč, jejíž výše nepřevyšuje nejvyšší přípustnou výměru danou zákonem o drahách (§ 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb.). Aktivní legitimace žalobce pak vyplývá z uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky dle § 1879 a násl. občanského zákoníku - zák. č. 89/2012 Sb.). Žalovaný nesplnil svou povinnost ze smlouvy o přepravě, když se neprokázal platnou jízdenkou, dále nezaplatil jízdné (celkem 63 Kč) a přirážku (1 000 Kč) na místě, ani podle následné výzvy. S ohledem na to soud žalobě vyhověl. Důvodným byl shledán i nárok na úrok z prodlení, a to podle § 1968, § 1970 o. z. Žalovaný se nezaplacením částky 1 063 Kč dostal do prodlení, které nastalo den následující po provedení kontroly – tj. v prodlení žalovaný je od 12. 2. 2018. Od tohoto dne pak žalobci přísluší úrok z prodlení, jehož požadovaná výše nepřekračuje výši stanovenou právními předpisy (§ 1970 o. z., nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Ve věci úspěšnému žalobci bylo vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř.), které tvoří jednak soudní poplatek 1 000 Kč, a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby, a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby – vždy po 200 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. c), odst. 5 písm. a), vyhl. č. 177/1996 Sb.), a konečně náhradu za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 189 Kč (0,21 x (600 + 300)). Aplikace ustanovení § 14b AT se podává z okolnosti, že obdobné věci téhož žalobce byly zdejším soudem již projednávány (např. sp. zn. 10 C 211/2019, 6 C 191/2020), předmětem řízení bylo peněžité plnění do 50 000 Kč, žalobce žalobu podal na ustáleném vzoru. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.