10 C 22/2022-42 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí peněžité částky s příslušenstvím dle výroku I tohoto rozsudku. Žalobkyně nárok odvozovala od dodání zboží žalovanému, vyúčtovaného fakturami [číslo] ze dne 31. 10. 2019 na částku 93 983 Kč (splatnost k 30. 11. 2019), [číslo] ze dne 29. 11. 2019 na částku 20 475 Kč (splatnost k 29. 12. 2019), [číslo] ze dne 29. 11. 2019 na částku 10 373 Kč (splatnost k 29. 12. 2019) a [číslo] ze dne 21. 1. 2020 na částku 41 343 Kč (splatnost k 28. 1. 2020). Žalovaný cenu zboží neuhradil, a to ani poté, kdy dne 2. 1. 2020 svůj dluh co do důvodu a výše písemně uznal na celkovou částku 166 174 Kč, kterou se zavázal uhradit ve 32 týdenních splátkách po 5 000 Kč a poslední 33. splátce ve výši 6 174 Kč počínaje 3. 2. 2020. Žalovaný se zavázal v případě nedodržení splátkového kalendáře, že dluh uhradí najednou, když splátkový kalendář pozbyde platnosti, dále bylo mezi účastníky dohodnuto, že uznání dluhu a dohodu o splátkách nelze považovat za změnu výše uvedených dat splatnosti cen jednotlivých dodávek zboží. Krom toho žalobkyně v řízení požadovala také uhrazení nákladů spojených s uvedenými 4 dílčími pohledávkami – 4 x 1 200 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 16. 2. 2022, č. j. 10 C 22/2022-12. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listiny„ Uznání dluhu a dohoda o splátkách“ ze dne 21. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný tuto listinu podepsal jako dlužník, za žalobkyni ji podepsal předseda představenstva [jméno] [příjmení]. Žalovaný v něm výslovně uznal dluh vůči žalobkyni ve výši 166 174 Kč jako dluh vzniklý na základě specifikovaných faktur, vystavených oprávněně věřitelem (žalobkyní) za dlužníkem (žalovaným) objednané zboží na základě objednávek v období od 1. 10. 2019, kdy objednané zboží bylo žalobkyní žalovanému také řádně dodáno a žalovaným převzato. V textu uznání dluhu figurovala také přehledná tabulka obsahující zcela shodná čísla faktur, vyúčtovaných částek a dat splatnosti tak, jak jsou uvedeny ve skutkových tvrzeních žalobkyně v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozsudku. Žalovaný se zavázal 166 174 Kč uhradit ve splátkách tak, jak bylo rovněž soudem v úvodu odůvodnění popsáno, s podmínkou, že nebude-li sjednaný splátkový kalendář jím dodržen – výslovně ve smyslu prodlení žalovaného s kteroukoli splátkou, tj. neuhrazenou řádně a včas – pak tento pozbývá bez dalšího platnosti a celý dluh, resp. jeho zbývající část, se stává splatným. Konečně bylo výslovně ujednáno, že předmětné uznání nelze považovat za odklad splatnosti, a žalovaný výslovně uznal také nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, příp. smluvní pokutu, pokud byla ujednána ve smlouvě. Z faktur zmiňovaných v prvním odst. odůvodnění rozsudku soud zjistil, že žalobkyně jimi vyúčtovala žalovanému dodávku jednoznačně ztotožněného zboží v segmentu nabídky profesionální montážní techniky a náhradních dílů pro autoservisy. S ohledem na shora popsané uznání dluhu žalovaným není pro účely odůvodnění rozsudku nezbytné uvádět podrobná skutková zjištění o desítkách položek takového zboží, které bylo žalovanému dodáno. Po právní stránce soud věc posoudil zejména dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 2079 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím vymáháním. Podle § 3 nař. vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavatel, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé z pohledávky 1 200 Kč. Skutkový a právní závěr soudu pak vyznívá v to, že písemným uznáním dluhu, učiněným v listině podepsané žalovaným i žalobkyní dne 21. 1. 2020 žalovaný uznal závazek žalobkyně v celkové výši 166 174 Kč z titulu dodávek zboží charakteru komodity pro autoservisy, přičemž bližší specifikace důvodu závazku byla provedená způsobem obsahujícím údaje o splatnosti dílčích pohledávek ve výši a datech tak, jak je uvedeno v prvním odstavci odůvodnění. Ve smyslu § 2053 o. z. se proto má za to, že dluh žalovaného v rozsahu tohoto uznání v době uznání – k 21. 1. 2020 – trval, pocházel z uzavřených kupních smluv dle § 2079 o. z., na základě kterých žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kupní ceny 93 983 Kč k 30. 11. 2019, 10 373 Kč a 20 475 Kč k 29. 12. 2019 a 41 343 Kč k 28. 1. 2020. Žalobkyně tudíž prokázala existenci své pohledávky v podobě peněžitého nároku, přičemž žalovaný oproti tomu netvrdil a neprokázal, že by takový nárok, byť jen částečně po 21. 1. 2020 uspokojil. Také netvrdil, že by alespoň některou ze sjednaných týdenních splátek včas uspokojil, a že by platnost splátkového kalendáře zanikla v důsledku jeho prodlení později, než prodlením s první splátkou (od 4. 2. 2020). Žalobkyni proto soud přisoudil jistinu pohledávky ve výši 166 174 Kč, jakož i úrok z prodlení z dílčích pohledávek ode dnů následujících k uvedeným datům splatnosti (§ 1968, § 1970 o. z.), a to ve výši 10% ročně v souladu s nař. vlády 351/2013 Sb. Oprávněnost požadavku žalobkyně na takový úrok z prodlení ode dnů následujících po splatnosti dílčích pohledávek koresponduje s výslovným písemným ujednáním stran v dohodě o splátkách z 21. 1. 2020, podle něhož sjednání splátkového kalendáře účastníci označili jako nikoli odklad splatnosti. Konečně byla žaloba důvodnou i ohledně dalšího příslušenství pohledávek, tj. dle § 513 o. z. také v nároku na úhradu nákladů spojených s uplatněním každé dílčí pohledávky (celkem ve 4 případech, dle individuální fakturace) ve výši – souhrnně 4 800 Kč (4 x 1 200 Kč dle § 3 nař. vlády č. 351/2013 Sb.). S ohledem na uvedené závěry předchozího odstavce bylo žalobě zcela vyhověno. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 6 648 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 29 330,40 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 166 174 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok žalobkyně v této výši jistiny) činí odměna advokátky za jeden úkon 7 780 Kč (§ 7 bod 5 AT). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokátky, která v řízení učinila 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba; § 11 odst. 1 písm. a), d), AT), celkem 23 340 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 900 Kč (3 x 300, § 13 odst. 4 AT). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokátky, tj. částka 5 090,40 Kč (0,21 x (23 340 + 900)). Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá tříden