10 C 32/2022-99 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na peněžité plnění uvedené ve výroku I tohoto rozsudku z titulu smlouvy, kterou o úvěru ke kreditní kartě uzavřel žalovaný coby dlužník dne 2. 4. 2012 s původním věřitelem [právnická osoba] (dále jen„ [příjmení]“). Aktivní legitimaci k vymáhání nároku dovozovala žalobkyně ze smluv o postoupení pohledávek, které byly uzavřeny nejprve mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] a.s. dne 27. 5. 2020 a mezi touto společností a žalobkyní dne 9. 6. 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla v souladu s ustanovením § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) doručena do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu, a to i spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně podáním ze dne 29. 3. 2022, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 24. 3. 2022, č. j. 10 C 32/2022-33. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud předesílá, že právní hodnocení věci bylo podřazeno po hmotně právní stránce zejm. zákonu č. 513/1991 Sb., obchodnímu zákoníku, jelikož v době jeho platnosti a účinnosti (konkrétně až do 31. 12. 2013) vznikl právní poměr mezi žalovaným a Bankou dle smlouvy o úvěru ke kreditní kartě. Byť byl citovaný zákon k 1. 1. 2014 zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen o. z.), pak ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z. platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (pozn. soudu – než uvedené v odst. 1 a 2, tj. než vzniklé po 1. 1. 2014 a právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžité prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 499 obch. zák. za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednaní úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Podle § 506 obch. zák. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Podle § 365 obch. zák. je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Podle § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) v části věty za středníkem stanoví výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení prováděcí předpis. Tímto předpisem je nař. vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 1879 o. z. může věřitel celkovou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Postoupení pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná (§ 1882 odst. 1 o. z.). Na základě provedených listinných důkazů a z nich učiněných (dále popsaných) dílčích skutkových zjištění, jakož i s přihlédnutím k výše citované úpravě soud učinil následující skutkové a právní závěry. Z písemné žádosti o [anonymizováno] kreditní kartu, podané na formuláři [příjmení], jakož i z reakce [příjmení] na tuto žádost má soud za prokázané, že [příjmení] a žalovaným byla podle žádosti z 2. 4. 2012 sjednána smlouva o úvěru dle § 497 a násl. obch. zák., podle které se [příjmení] zavázala vést žalovanému otevřený úvěrový účet a poskytnout mu úvěr až do limitu 86 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty [číslo]. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit a splácet se smluvním úrokem 23,99% ročně (§ 502 odst. 1 věta první obch. zák.), což však nečinil (resp. – při důkazní zásadě, kdy účastník řízení, zde žalobkyně, nemůže prokazovat negativní tvrzení – žalovaný netvrdil a neprokazoval pozitivní tvrzení, že úvěr i úrok řádně splácel). Ostatně neplnění smluvní povinnosti žalovaným je patrné z výpisu k účtu ohledně výše citované kreditní karty. Z obsahu výpisů z účtu k předmětné kreditní kartě soud dále zjistil, že [příjmení] převedla své vlastnické právo k segmentu retailového bankovnictví v České republice na [právnická osoba], která se stala další následující věřitelkou žalovaného. S ohledem na neplnění podmínek splácení úvěru žalovaným využila tato následující věřitelka oprávnění sjednaného v bodu 6.4 Obchodních podmínek k předmětné úvěrové smlouvě (pozn. soudu – korespondujícího ostatně výše citovanému ustanovení § 506 obch. zák.) a ke dni 7. 1. 2020 prohlásila dluh žalovaného z předmětné smlouvy o úvěru a ve vztahu k předmětné kreditní kartě [číslo] za splatný, konkrétně tak učinila přípisem z 9. 1. 2020 odeslaným na adresu trvalého bydliště žalovaného. Podle vyčíslení dluhu žalovaného, obsaženého v citované korespondenci, dále dle výpisu z účtu žalovaného činil dluh k uvedenému dni zesplatnění úvěru celkem 94 156,80 Kč (jistina 82 824,06 Kč, kapitalizované úroky z úvěru 4 763,76 Kč a poplatky spojené s vedením účtu, prodlením žalovaného atd. celkem 6 568,98 Kč). Na základě popsaných a skutkových závěrů tedy soud žalobě vyhověl v jistině 89 393,04 Kč (jistina úvěru 82 824,06 Kč, poplatky 6 568,98 Kč), v úrocích z úvěru kapitalizovaných na 4 763,76 Kč, a dále v příslušenství jistiny úvěru. K částce 82 824,06 Kč tedy žalobkyni přísluší též sjednaný úrok z úvěru 23,99% ročně a úrok z prodlení 10% ročně (§ 369 odst. 1 obch. zák., § 517 odst. 2 obch. zák. a nař. vlády č. 351/2013 Sb.), přičemž žalobkyně toto příslušenství požadovala od 16. 5. 2020 v závislosti na době uzavření smluv o postoupení pohledávek. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud u žalobkyně za prokázanou na základě zjištěné okolnosti převodu vlastnického práva v segmentu retailového bankovnictví z původní [příjmení] na [právnická osoba], a dále smlouvami o postoupení pohledávek (§ 1879 o. z.), které nejprve uzavřela [právnická osoba] dne 29. 8. 2018 se [právnická osoba], a. s. jako rámcovou, dne 27. 5. 2020 se stejnou společností jako smlouvu o postoupení pohledávky, konkrétně též pohledávky za žalovaným (specifikované pořadovým [číslo] údaji o žalovaném, včetně rodného čísla, číslem předmětné kreditní karty, výší celkové pohledávky, jistiny, smluvního úroku po splatnosti, poplatků), a konečně kterou uzavřela tato pozdější věřitelka s žalobkyní dne 9. 6. 2020. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 4 470 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 18 150 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 89 393,40 Kč (§8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny) činí odměna advokátky za jeden úkon 4 700 Kč (§ 7 bod 5 AT). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokátky, která v řízení učinila 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), celkem 14