12 C 142/2021-33 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou domáhá na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 65 279,65 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného závazku dle smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne 31. 7. 2015 uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, žádné důkazy nepředložil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen jako „o. s. ř.“) rozhodl proto soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 2. Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěry o skutkovém stavu. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [příjmení], a. s byla dne 31. 7. 2015 uzavřena smlouva o rychlé půjčce [číslo] jež je smlouvou úvěru, jejíž součástí byl Ceník. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 133 000 Kč a žalovaný se jej zavázal. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, banka v souladu se smlouvou dlužnou částku zesplatnila ke dni 27. 4. 2020. Dopisy ze dne 24. 9. 2020 a 29. 9. 2020 bylo oznámeno postoupení pohledávky nejprve na [právnická osoba], a. s., a následně na žalobkyni. 3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 5. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Z provedených důkazů soud uzavřel, že [právnická osoba], a. s dne 31. 7. 2015 uzavřela s žalovaným smlouvu o rychlé půjčce [číslo] jež je smlouvou úvěru, jejíž součástí byl Ceník, kdy dané je prokázáno návrhem smlouvy, akceptací návrhu smlouvy, ceníkem a okopírovaným občanským průkazem žalovaného. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 133 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit prostřednictvím 72 splátek ve výši 3 494 Kč měsíčně, kdy RPSN bylo sjednáno ve výši 26,71% ročně. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, což bylo prokázáno výpisem z účtu, banka v souladu se smlouvou dlužnou částku zesplatnila ke dni 27. 4. 2020, což oznámila žalovanému dopisem ze dne 27. 4. 2020. Žalobkyně tak požaduje částku 64 279,65 Kč na nesplacené jistině, částku 1 000 Kč za poplatky a dále smluvním úrok a zákonný úrok z prodlení. Dopisem ze dne 24. 9. 2020 bylo postoupení pohledávky na [právnická osoba], a. s., oznámeno žalovanému, kdy postoupení proběhlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020, dopisem ze dne 29. 9. 2020 bylo oznámeno žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 9. 6. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 9. 2020 včetně podacího archu bylo prokázáno splnění povinnosti předžalobní upomínky. Protože žalovaný neprokázal, že by závazek v plné výši uhradil, vyhověl soud žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit nesplacenou jistinu spolu s úrokem z úvěru i s úrokem z prodlení v zákonné výši, a to podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Současně soud přiznal žalobkyni i dlužné poplatky ve výši 1 000 Kč, které lze zhodnotit jako účelně vynaložené náklady. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 666,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 264 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 279,65 Kč sestávající z částky 3 740 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 870 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 250 Kč ve výši 2 152,50 Kč.