12 C 2/2022-17 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 12 820 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 30. 3. 2017 uzavřenou mezi žalovanýma právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žádné listiny nepředložil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen jako „o. s. ř.“) rozhodl proto soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 2. Z důkazů předložených žalobkyní soud uzavřel následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s právní předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 30. 3. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě společnost poskytla žalovanému před podepsáním smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, kdy se žalovaný zavázal splatit je spolu s úrokem 1 120 Kč a úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, s odměnou za administrativní činnosti ve výši 1 600 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, kdy poslední splátka měla splatnost ke dni 10. 5. 2018. Žalovaný uhradil na pohledávku částku celkem ve výši 1 100 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka postoupeny na žalobkyni, žalovaný byl o tomto informována dopisem ze dne 29. 11. 2019. 3. Uvedené skutkové závěry soud právně posoudil dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen spotřebitelské smlouvy) a na závazky z nich vzniklé. Žalobce uzavřel smlouvu v pozici podnikatele a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), proto je třeba smlouvu posuzovat nejen podle ustanovení upravujících úvěrové smlouvy, ale i z pohledu spotřebitelských smluv. 6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. Výše uvedenou smlouvou bylo prokázáno poskytnutí peněz žalovanému včetně podmínek, za kterých byly peníze žalovanému poskytnuty. Kartou zákazníka bylo prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalobkyní před uzavřením smlouvy. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, když neuhradil závazek v plné výši, kdy neučinil tak ani poté, co byla o úhradu upomínán. Soud proto nároku žalobkyně vyhověl, a to co se týče dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok z výše uvedených dlužných částek, jelikož žalovaný neuhradil tyto částky, tak jak bylo jeho povinností v určené lhůtě. Dopisem ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka vůči žalovanému postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením. Upomínkou ze dne 22. 2. 2021 prokázala žalobkyně splnění podmínky zaslat žalovanému předžalobní výzvu. 9. Co se týče služby za hotovostní inkaso splátek, oprávněnost tohoto shledal soud pouze v rozsahu již započteném žalobkyní, neboť pouze u těchto splátek byly dané služby aktivní a zároveň již byly poplatky i žalovaným uhrazeny. Žalovaný sice v rámci sjednané smlouvy a příloh odsouhlasil jejich úhradu a nejedná se o případ nepřípustného ujednání uzavřeného v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z., protože poplatky jsou cenou za poskytnuté služby ze strany poskytovatele půjčky a vztahuje se na ně § 1815 o. z. To ovšem nevylučuje posouzení, zda je takové ujednání a výše poplatku v souladu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. Soud k tomto ohledu dospěl k závěru, že poplatek za inkasní službu v rozsahu po ukončení smlouvy je nepoctivý a odporující dobrým mravům, neboť představuje neodůvodněné náklady věřitele. Je nepochybné, že v souvislosti s uzavřením smlouvy a správou úvěru žalobkyni náklady vznikly, avšak již při vyplacení peněz si strany sjednaly administrativní náklady. Žalobkyně tak fakticky požadovala na nákladech částku 1600 Kč a 3 200 Kč, což je vždy více než 50% jistiny, a to v úmyslu zvýšit náklady spojené s půjčkou na straně žalovaného, kdy souběžně je požadována žalobkyní též zbylá část smluvního úroku. Tuto doplňkovou službu proto soud též považuje v rozsahu již neuhrazené části za skryté a neodůvodněné náklady žalobkyně s cílem navýšení zisku., a proto ji soud co do částky 2 924,15 Kč spolu s odpovídajícím příslušenstvím zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 120,60 Kč, přičemž tato částka představuje 49,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,88 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,12 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 820 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 o. s. ř.