6 C 49/2022-45 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení bylo doúčtování smluvní pokuty, která byla sjednána na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 13. 4. 2017. 2. Z provedených důkazů soud zjistil, že účastníci spolu uzavřeli dne 13. 4. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách 2 233 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splátek byla dohodnuta smluvní pokuta 499 Kč a ve výši 0,1 % denně z dlužné částky po zesplatnění. V listině nazvané Hodnocení klienta žalovaný uvedl své příjmy 8 500 Kč z důchodu a výdaje 4 960 Kč (3 410 Kč jako životní minimum, 1 400 Kč jako náklady na bydlení, ostatní 150 Kč). Při zohlednění rezervy 500 Kč činily volné zdroje 3 040 Kč. Výše příjmu byla doložena dokladem o vyměření důchodu a na účet žalovaného byl debetní zůstatek 4 355 Kč. 3. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 4. Žalobkyně neprokázala, že náležitě a s péčí řádného hospodáře zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě žalobkyně úvěruschopnost žalovaného sice zjišťovala, avšak na základě zjištěných skutečností učinila neodůvodněný závěr, že majetkové poměry žalobce umožňují bez důvodných pochybností splácet poskytnutý úvěr 30 000 Kč měsíční splátkou 2 233 Kč. Ze souhrnu příjmů a výdajů je totiž patrné, že po uhrazení všech výdajů a nově dohodnuté měsíční splátky by zbývalo žalovanému pouze 767 Kč. Takto malá částka znamená, že po dobu 4 let by jakýkoliv nepředpokládaný výdaj, který sebou život běžně přináší, nutně vedl k tomu, že žalovaný nebude schopen měsíční splátku zaplatit. Současně bylo zjištěno, že žalovaný je rovněž v mínusu na svém běžném účtu a nemá v záloze žádné další prostředky. Podle soudu tedy žalobkyně porušila své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla žalovanému úvěr, aniž by splnila svou povinnost řádného a odpovědného posouzení úvěruschopnosti žalované a v takovém případě je sjednaná úvěrová smlouva neplatná podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). S ohledem na neplatnost smlouvy tedy nelze žalobkyni přiznat ani sjednanou smluvní pokutu a soud žalobu zamítl. 5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za podaný odpor podle § podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.