90 C 25/2021-39 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl peněžitý nárok žalobkyně na zaplacení celkem 87 654 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I tohoto rozsudku. Žalobkyně jednak tvrdila, že pro žalovaného na základě jeho objednávky č. ZB321202044 a uzavřené smlouvy o dílo provedla opravu výměnou čelního skla na vozidle [anonymizována dvě slova] [registrační značka], z vyúčtované ceny opravy fakturou [číslo] zůstala neuhrazená částka 7 227 Kč, splatná 23. 7. 2020. Dále podle smlouvy o dílo na základě objednávky ZB32120239 provedla pro žalovaného opravu defektu levého zadního kola na shodném automobilu za cenu 1 659 Kč, vyúčtovanou fakturou [číslo] která zůstala zcela neuhrazena, byť splatná byla rovněž 23. 7. 2020. Konečně bylo tvrzeno, že žalovaný jako nájemce s žalobkyní 17. 7. 2020 uzavřel smlouvu o nájmu vozidla [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo], které však žalovaný vrátil opožděně proti sjednané době a poškozené. Žalobkyně mu vyúčtovala za poškození vozidla spoluúčast ve výši 5 000 Kč fakturou [číslo] se splatností částky k 20. 8. 2020, a dále za zapůjčení vozidla, včetně dotankování pohonných hmot částku 73 768 Kč fakturou [číslo] se splatností částky k 21. 8. 2020. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, byť dne 7. 6. 2021 dluhy v plném rozsahu uznal a zavázal se jej uhradit ve splátkách. Žalovanému byla žaloba doručena do vlastních rukou dne 28. 12. 2021, spolu s ní převzal i platební rozkaz č. j. 90 C 25/2021-32 ze dne 16. 11. 2021, v němž mu bylo mimo jiné uloženo, aby se do 30 dnů od uplynutí lhůty k podání případného odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádřil k žalobě ve věci samé. Žalovaný byl rovněž poučen, že jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé písemně včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a proto soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)). Žalovaný se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu (tj. do 30 dnů od 12. 1. 2022) písemně ve věci samé nevyjádřil, ani soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom bránil. Proto soud postupoval podle § 153a odst. 3 o. s. ř. a rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání, když ze zákona se má za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou uznal (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). S ohledem na předmět řízení (peněžité plnění z titulu smluv o dílo a ze smlouvy o nájmu vozidla) nebrání v daném případě vydání rozsudku pro uznání omezení uvedené v § 153a odst. 2 o. s. ř., neboť účastníci by případně o takovém nároku mohli uzavřít smír. K vydání rozsudku pro uznání nebylo ve smyslu ust. § 153a odst. 4 o. s. ř. nařízeno jednání. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 4 383 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 17 860 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 87 654 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny) činí odměna advokát za jeden úkon 4 620 Kč (§ 7 bod 5 AT). V posuzovaném případě představuje odměna advokáta, který v řízení učinil 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT) celkem 13 860 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 900 Kč (3 x 900, § 13 odst. 3 AT). Konečně náklady řízení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 3 100 Kč (0,21 x (13 860 + 900)). Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody. Ostatně lze zmínit, že podle tvrzení žalobkyně, vůči kterému žalovaný rovněž neuplatnil žádnou skutkovou obranu, žalobkyně již před podáním žaloby umožnila žalovanému, aby své dluhy vůči ní splácel, přičemž žalovaný této benevolence řádně nevyužil.