10 C 106/2024-16 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení peněžitého plnění s příslušenstvím tak, jak je vše uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Podle tvrzení žalobkyně tato uzavřela dne 23. 9. 2021 smlouvu o úvěru s účtem č. , č. účtu, , na základě které (a dále jejich dodatků) poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve výši rámce postupně až 42 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách 1 260 Kč, spolu s úrokem 16,9 % ročně a dalšími poplatky. Protože žalovaný neplatil splátky řádně a včas, stal se úvěr splatný dne 22. 3. 2023 a žalovaný dluží na jistině 21 913,62 Kč, na úroku 3 549,50 Kč, na úroku z prodlení 1 284,62 Kč (tj. celkem 26 747,74 Kč).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl procesně nečinný.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud rozhodl ve věci bez jednání, na základě listinných důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel dne 23. 9. 2021 s žalobkyní smlouvu o úvěru s číslem úvěrového účtu , Anonymizováno, , ve které (a v jejich dodatcích ze dne 23. 9., 29. 9., 3. 12. 2021 a 28. 2. a 9. 3. 2022) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 42 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 1 260 Kč, vždy k 16. dni v měsíci. Úroková sazby byla dohodnuta ve výši 16,9 % ročně. Podle čl. 7 – 7.1 a 7.2 smlouvy se za porušení smlouvy ze strany žalovaného považovalo prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení s úhradou více než 2 splátek. V takovém případě byla žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Nedílnou součástí smlouvy byl Ceník žalobkyně a Všeobecné obchodní podmínky.5. Z obsahu historického výpisu úvěrového účtu , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem 45 038 Kč, a to poprvé ve výši 25 000 Kč dne 23. 9. 2021 převodem na osobní účet , Anonymizováno, , následně v rozmezí od 24. 9. 2021 do 1. 8. 2022 částky po 3 000, 2 x 2 000, 5 000, 600, 145, 3 000, 140, 149, 140, 2 000, 230, 146, 815 a 673 Kč, vždy na uvedený osobní účet. Dohodnuté splátky však nehradil řádně a včas, resp. v řízení netvrdil a neprokázal opak. Podle výpisu z historického účtu ke dni 22. 3. 2023, kdy došlo zesplatnění úvěru, tvořil závazek žalovaného na jistině 21 913,62 Kč, na úroku 3 549,50 Kč (2 293,40 Kč kapitalizovaných do doby před zesplatněním úvěru, tj. do 22. 3. 2023 ze sjednané sazby 16,9 % ročně při jistině na počátku 41 267,74 Kč, dále 1 256,10 Kč za období od 22. 3. 2023 do 30. 6. 2023 v sazbě 15 % ročně z jistiny na počátku ve výši 32 705,62 Kč), na úroku z prodlení 1 284,62 Kč (v částce 28,29 Kč na účtovaných za období od 31. 12. 2022 do 22. 3. 2023, dále z částky dlužné jistiny 32 705,62 Kč za období od 22. 3. 2023 do 30. 6. 2023 – kapitalizováno na 1 256,33 Kč při sazbě 15 % ročně). Uvedená jistina a kapitalizované úroky a úroky z prodlení tak dosahují částky celkem 26 747,74 Kč.6. Upomínkami z 1. 11. a 21. 12. 2022 a 21. 1. 2023 žalobkyně vyžadovala po žalovaném úhradu dlužných splátek. Dopisem ze dne 18. 2. 2023 označeným jako „poslední výzva k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy“ sdělila žalobkyně žalovanému, že s ohledem na absenci řádných splátek i po zaslaných upomínkách (k datu 18. 2. 2023 při dlužné částce 4 988 Kč) jej vyzývá k úhradě uvedeného dluhu nejpozději do 22. 3. 2023. Upozornila jej, že pokud takovou úhradu v uvedeném termínu žalovaný neprovede, bude požadovat okamžité splacení celého úvěru (k datu vystavení uvedeného dopisu šlo o částku 36 656 Kč).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru na účtu č. , č. účtu, , ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše revolvingového limitu – postupně až 42 000 Kč. Žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, žalovaný však dohodnuté splátky nesplácel, a proto žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr prohlásila za splatný ke dni 22. 3. 2023. Ujednání o zesplatnění úvěru za domluvených podmínek shledal soud v souladu s úpravou úvěrové smlouvy dle § 2395 o. z. Dluh žalovaného představuje na jistině 21 913,62 Kč, na úroku 3 549,50 Kč, na úroku z prodlení 1 284,62 Kč (tj. celkem 26 747,74 Kč), resp. žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by povinnost k úhradě těchto částek mu nevznikla, případně byla nižší, než prezentovala žalobkyně, která z hlediska zásad důkazního břemene nemůže v řízení prokazovat negativní tvrzení (tj. tvrzení, že žalovaný splátky nehradil). Žalobě tedy bylo vyhověno, včetně dohodnutého úroku 16,9 % ročně, resp. jen ve výši 15 % ročně dle požadavku žalobkyně (se zohledněním právní úpravy o spotřebitelském úvěru ve vztahu k výši úroku z úvěru po zániku smlouvy) a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně, obojí úrok z dlužné jistiny 21 913,62 Kč ode dne 1. 7. 2023 do zaplacení (§ 1968, § 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.).11. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 877 Kč, a jednak náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. – ve výši 600 Kč (za 2 úkony, konkrétně za výzvu k plnění a za sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, po 300 Kč).12. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.