10 C 112/2023-46 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení požadavek žalobce na uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku s příslušenstvím, vše tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Tvrzeno bylo, že žalobce je na základě zřizovací listiny , Anonymizováno, oprávněn k odstraňování silničních vozidel z místních komunikací, včetně jejich umístění na střežených parkovištích. Takto dne 16. 4. 2021 provedl žalobce dle § 27 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu – dále jen ZOSP) odtah motorového vozidla reg. zn. , SPZ, (dále jen – předmětné vozidlo), o čemž sepsal protokol o odtahu č. , hodnota, . Vozidlo bylo umístěno na parkovišti provozovaném žalobcem jako střežené, následně byl učiněn pokus písemně kontaktovat žalovaného se zasláním oznámení o odtahu vozidla, jeho umístění na odtahovém parkovišti, jakož i se sdělením informací o částce za odtah a za každý den parkování vozidla na žalobcem střeženém parkovišti. Žalovaný byl rovněž vyzván k úhradě předmětné částky, když cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti žalobce je stanoveno příslušným nařízením hl. m. Prahy. V konkrétním projednávaném případě tak dluh žalovaného představuje částku 1 900 Kč za odtah, částku 250 Kč za 1. – 3. den střežení, 400 Kč za každý 4. až maximálně 180. den po odtahu a 50 Kč za každý den následující po 180. dnu.Žalovaný vyjádřil s žalobou nesouhlas v rámci podaného odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu č. j. EPR 9698/2023-12 z 10. 3. 2023, přičemž poukázal na to, že už nebyl majitelem vozu, k čemuž předložil 2 kupní smlouvy ze dne 20. 9. 2019 a 21. 12. 2020.Žalobce v replice vůči vyjádření žalovaného poukazoval na to, že ve smyslu příslušné právní úpravy je povinen k zaplacení poplatků za odtah vozidla a parkování na střeženém parkovišti žalobce provozovatel vozidla, jímž však nemusí být osoba zapsaná v registru silničních vozidel, neboť ten je pouze informačním registrem, obsahujícím mj. evidenci silničních vozidel, nikoli však veřejným seznamem s presumpcí správnosti údajů [oproti § 980 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)]. Z žalobcem předložených listinných důkazů přitom plyne, že vlastnictví vozidla žalovaným (a tím jeho právní pozici provozovatele vozidla) dovozoval z předchozí kupní smlouvy ze dne 3. 8., resp. 5. 8. 2019, prostřednictvím které žalovaný nabyl vlastnické právo od převodce , jméno FO, , nar. 12. 5. 1998.Soud věc projednal dne 25. 7. 2024 bez účasti obou procesních stran. Učinil tak dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), jelikož žalobce se k jednání nedostavil bez omluvy a žádosti o odročení jednání, žalovaný sice soudu v uvedený den před jednáním doručil lékařskou zprávu z data 25. 7. 2024 o tom, že byl ošetřen v ordinaci , tituly před jménem, , tituly za jménem, , jméno FO, pro akutní obtíže (k nimž uvedený lékař na základě telefonického dotazu soudu vysvětlil, že neumožňují žalovanému účast u jednání), avšak s touto lékařskou zprávou nepodal žádost o odročení jednání. Soud mohl věc projednat v nepřítomnosti účastníků, vycházet z obsahu spisu a z provedených důkazů, tudíž dle výše zmíněného ustanovení jednání provedl.K právnímu posouzení věci je předesíláno, že podle § 27 odst. 1 písm. o) ZOSP řidič nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno.Podle § 27 odst. 5 ZOSP o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.Podle § 2 písm. b) ZOSP je provozovatelem vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.Podle § 2 odst. 15 zák. č. 56/2001 Sb. (o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb.) je provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.S ohledem na citovanou právní úpravu bylo na žalobci, aby v řízení prokázal, že žalovaný byl k datu provedení odtahu vozidla 16. 4. 2021 i následně provozovatelem (vlastníkem) předmětného vozidla, které bylo v rozporu s cit. úpravou odstaveno na vyhrazeném parkovišti a o němž policista nebo strážník obecní policie rozhodl, že má být z tohoto místa odstraněno. V takovém prokázaném případě by pak náklady na odstranění i následné umístění vozidla na střeženém parkovišti žalobce bylo možné uložit k náhradě žalovanému jako provozovateli (vlastníkovi).Nejen z podkladů žalobce (údaje k předmětnému vozidlu, a to jeho provozovateli od 17. 1. 2018 – , jméno FO, , ale i ze zprávy vyžádané soudem od , právnická osoba, , adresa, bylo zjištěno, že v centrálním registru vozidel je předmětné vozidlo registrováno již od 19. 9. 2019 po celou žalobce uvažovanou dobu (do 12. 1. 2023) na uvedeného provozovatele , jméno FO, , r. č. , č. účtu, . Podle žalobcem předložené kupní smlouvy ze dne 3. (5.) 8. 2019 se sice jeví, že žalovaný předmětné vozidlo koupil prostřednictvím uvedené smlouvy, avšak zároveň žalovaný předložil kupní smlouvu ze dne 20. 9. 2019, ze které soud zjistil, že vozidlo následně prodal za částku 10 000 Kč, o níž žalovaný jako prodávající podpisem smlouvy potvrdil její převzetí od kupujícího, kupujícímu , právnická osoba, ., IČO , IČO, , přičemž podle obsahu smlouvy zaplacením kupní ceny přešlo na kupujícího vlastnické právo k předmětnému vozidlu. Žalobce by tak musel v řízení prokázat, že po datu 20. 9. 2019 žalovaný znovu vlastnické právo k vozidlu nabyl a byl vlastníkem a provozovatelem vozidla také v předmětné době od 16. 4. 2021 do 12. 1. 2023. Před nařízeným jednáním žalobce takovou rozhodnou skutečnost ani netvrdil, ani neprokázal (soustředil se na argumentaci o možné neplatnosti následující kupní smlouvy o předmětném vozidle uzavřené dne 21. 12. 2020 mezi prodávajícím , právnická osoba, . a kupujícím , Anonymizováno, , přičemž taková argumentace je však pro projednávanou věc bezpředmětná, neboť byla-li by tato smlouva neplatná, zůstávalo by vlastnické právo zachováno společnosti , právnická osoba, .). Jelikož se žalobce k nařízenému jednání nedostavil, nemohlo mu být u jednání poskytnuto poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dostatečně neprokazuje, že žalovaný byl vlastníkem/provozovatelem předmětného vozidla v rozhodné výše uvedené době. S ohledem na to nelze než uzavřít, že žalobce neunesl důkazní břemeno, tudíž byla žaloba zamítnuta.Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšnému žalovanému by bylo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalobci namístě přiznat právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, proto výrok o nákladech řízení mezi účastníky musel vyznít způsobem uvedeným v bodě II rozsudku.