10 C 81/2024-27 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na peněžitá plnění s příslušenstvím tak, jak jsou uvedena ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle tvrzení žalobkyně se všechny dílčí nároky vztahují ke smlouvě o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, uzavřené mezi účastnicemi 29. 6. 2021 (o nebytovém prostoru v domě č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, ), přičemž v částce 8 613,67 Kč jde o nedoplatek z vyúčtování služeb spojených s užíváním předmětného prostoru za dobu od 1. 1. do 31. 12. 2022, dále částka 7 x 2 400 Kč o dlužné nájemné za měsíce – počínaje červencem 2022 a konče lednem 2023, když každé z nájemného 2 400 Kč bylo splatné vždy k 15. dni v příslušném z uvedených měsíců.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v průběhu řízení byla procesně nečinná.Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalované bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 10. května 2024, č. j. 10 C 81/2024-13. Jím byla totiž žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byla upozorněna, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti.Smlouvou o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 29. 6. 2021 (dále případně jen „Smlouva“) bylo prokázáno, že ji účastnice uzavřely s výslovným odkazem na § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to žalobkyně jako pronajímatelka a žalovaná jako nájemce. Předmětem nájmu byly nebytové prostory evidované pod č. , hodnota, o podlahové ploše 22 m2 ve stavbě č. p. , Anonymizováno, (stavba občanské vybavenosti, administrativní budova) ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Doba nájmu byla sjednána od 1. 7. 2021 a na neurčito, výše nájemného na 2 400 Kč měsíčně (slovy článek IV., odst. 1 – a to výslovně i za užívání společných prostor), se splatností v daném měsíci a k 15. dni v něm, ve způsobu bezhotovostní platby na ve Smlouvě specifikovaný účet pronajímatelky. Podle čl. VI. Smlouvy byla určena plnění spojená s užíváním předmětu nájmu a související služby v rozsahu dodávky tepla TUV, vodné a stočné, odvoz odpadu a úklid, osvětlení a poplatek za správu společných prostor, to vše se zálohami 2 100 Kč měsíčně, splatnými společně s nájemným a stejným způsobem jako nájemné. Dodatkem č. 1 ze 7. 12. 2021 účastnice sjednaly úpravu částky záloh na služby na 2 500 Kč měsíčně. Podle čl. III. Smlouvy (a ostatně v souladu s jejím výše uvedeným názvem) prohlásila žalovaná, že předmět nájmu hodlá užívat pouze k podnikatelské činnosti, a to v souladu s předmětem podnikání, který má zapsaný v obchodím rejstříku.E-mailem z 28. 9. 2022 žalobkyně doložila, že žalovanou upozorňovala na tehdy aktuální dluh na nájemném a službách za měsíce 7 až 10/2022 v celkové výši 19 600 Kč (, právnická osoba, 900 Kč). Žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky co nejdříve a dala na zváženou ukončení nájemního vztahu výpovědí ze strany žalované. E-mailem z 27. 4. 2023 pak žalobkyně žalovanou upozornila na tehdejší dluh ve výši 25 413,67 Kč (pozn. soudu – tj. nárok, který žalobkyně posléze učinila předmětem řízení), zároveň zaslala žalované vyúčtování ze dne 24. 4. 2023 služeb za rok 2022. Z tohoto vyúčtování pak vyplynulo, že nedoplatek žalované na službách činil 8 613,67 Kč za období od 1. 1. do 31. 12. 2022.Odeslání předžalobní upomínky k plnění, a to i se skutkovým a právním rozborem, ze strany právního zástupce žalobkyně vůči žalované na adresu jejího sídla (viz záhlaví rozsudku) doložila žalobkyně podacím lístkem potvrzeným Českou poštou k 5. 9. 2023. Podání žaloby pak nastal až 27. 11. 2023.Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.Podle zvláštních ustanovení o nájmu prostoru sloužícího k podnikání – § 2302 odst. 1 o. z. se ustanovení tohoto pododdílu vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor sloužící k podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení jedná-li se o nájem prostoru nebo místnosti, jehož účelem není ani bydlení, ani provozování podnikatelské činnosti ve smyslu odst. 1, použijí se obecná ustanovení o nájmu.Podle § 2303 je-li s nájem prostoru sloužícího k podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.Podle § 2247 odst. 1 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odst. 2. Podle odst. 3 téhož ustanovení způsob rozúčtování cen a úhrad služeb stanoví jiný právní předpis.Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Po skutkové a právní stránce soud vyhodnotil, že účastnice dne 29. 6. 2021 uzavřely dle § 2302 a násl. o. z. Smlouvu, která svým charakterem je smlouvou o nájmu prostoru sloužícího k podnikání. Žalobkyně nemůže prokazovat negativní tvrzení, že žalovaná neuhradila 7 x 2 400 Kč jako sjednané (výše Smlouvou prokázané) měsíční nájemné za kalendářní měsíce červenec 2022 až leden 2023 (vždy včetně), které bylo dle ujednání Smlouvy splatné vždy k 15. dni v příslušném kalendářním měsíci. Vedle toho Smlouvou prokázala, jaké služby spojené s užíváním předmětu nájmu byly mezi účastnicemi sjednány jako zajišťované žalobkyní (§ 2303, § 2247 odst. 1 o. z.), stejně jako prokázala vyúčtováním za obdobní ze dne 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 nedoplatek žalované na dodávaných službách (při sjednané záloze na tyto služby ve výši 2 100 Kč, posléze dle dodatku ze dne 7. 12. 2021 ve výši 2 500 Kč, zjevně se vztahující na leden 2022 a dále) ve výši 8 613,67 Kč a s tím, že splatnost vyúčtování byla stanovena k 25. 7. 2023. Žalovaná naopak netvrdila a neprokázala, že by na uvedené nároky, vzniklé žalobkyni v souladu se Smlouvou něčeho uhradila. Proto soud žalobě vyhověl, a to i pokud jde o úrok z prodlení, plynoucí z jednotlivých částek nájemného (ze 2 400 Kč) vždy od 16. dne v měsíci, za které žalobkyni nájemné přísluší (tímto dnem se žalovaná dostala do prodlení s úhradou nájemného, jehož splatnost byla sjednána na 15. den v měsíci; § 1958 odst. 1, § 1968 o. z.), dále z částky za vyúčtované služby (ode dne následujícího po splatnosti vyúčtování, stanovené k 25. 7. 2023). Výše úroku z prodlení odpovídá § 1968 o. z. a nař. vlády 351/2013 Sb.Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 1 017 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 8 857,20 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 25 413,67 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny) činí odměna advokáta za jeden úkon 2 140 Kč (§ 7 bod 5. AT). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta, který v řízení učinil 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), celkem 6 420 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 900 Kč (3 x 300, § 13 odst. 4 AT). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada