3 C 158/2015-659 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 20 474,88 EUR s úrokem z prodlení ve výši 5 % ročně z částky 20 474,88 EUR od 26. 9. 2015 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastnicemi – žalobkyní jako objednatelem přepravy a žalovanou jako dopravcem – byla 25. 11. 2014 uzavřena smlouva č. , tel. číslo, (, Anonymizováno, ) o přepravě věci v mezinárodní silniční nákladní dopravě, kterou se žalovaná zavázala pro žalobkyni provést ve dnech 27. 11. 2014 až 2. 12. 2014 přepravu zboží, konkrétně hygienického zboží společnosti , právnická osoba, , z místa nakládky v , adresa, do místa vykládky , právnická osoba, , právnická osoba, . ve městě , adresa, . Uvedená smlouva se řídí ustanoveními Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), uveřejněné v ČR jako vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. (dále v odůvodnění případně jen „Úmluva“). Zásilka byla dle přepravní smlouvy žalovanou skutečně ve městě , adresa, převzata, avšak do doby podání žaloby (8. 10. 2015) nebylo zboží do místa vykládky dodáno, jelikož v průběhu přepravy došlo k odcizení vozidla užitého k přepravě včetně zboží v něm, jehož vlastníkem byl klient žalobkyně – společnost , právnická osoba, S poukazem na články 17 a 20 Úmluvy měla žalobkyně za to, že žalovaná jako dopravce odpovídá mj. za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky, která vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku vydání; ztrátou se přitom rozumí nevydání zásilky do 30 dnů po uplynutí sjednané lhůty dodání. Žalobkyně také vyzdvihla, že žalovaná jako dopravce odpovídá za jednání a opomenutí mj. svých zástupců a osob, které použije při provádění přepravy (případně za shodné u takových osob, které použije její poddopravce, i případný další poddopravce), pokud takové osoby jednají v rámci uložených pracovních úkolů, a to i když nejednaly v zájmu dopravce, ale svým jednáním sledovaly výlučně vlastní zájem nebo zájem třetí osoby. Žalovaná tak odpovídá za jednání řidiče pověřeného provedením přepravy, spočívající v krádeži přepravovaného zboží. Žalobkyně poukázala na popis událostí obsažený ve vysvětlení, podaném na policii dne 1. 12. 2014 dispečerem žalobkyně , jméno FO, (že mu byly poskytnuty informace o RZ , SPZ, , jímž měla být přeprava uskutečněna, jménu a čísle pasu jeho řidiče , jméno FO, , že tyto údaje následně předal společnosti , právnická osoba, , kam se uvedené vozidlo k nakládce poté přihlásilo, avšak následně si řidič nevyzvedl příslušné dokumenty a posléze byl nekontaktní). Dále žalobkyně poukázala na všeobecné podmínky přepravy (General conditions of transportation) obsažené ve spodní části smlouvy o přepravě č. , tel. číslo, , ve kterých – článek 10 – bylo mj. uvedeno, že škoda vzniklá klientovi žalobkyně v důsledku krádeže zboží bude v plném rozsahu nahrazena společností žalované, která byla povinna přepravované zboží pro případ krádeže pojistit; v případě porušení této povinnosti byla žalovaná povinna nahradit vzniklou škodu ze svého. Žalobkyní požadovaná částka 20 474,88 EUR vychází z toho, jaká byla tržní hodnota předmětné zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě, konkrétně z toho, že klient žalobkyně , právnická osoba, vyúčtoval žalobkyni hodnotou tohoto zboží fakturou č. , hodnota, ze dne 2. 12. 2014 částkou 28 924,88 Kč. Žalobkyně tak v řízení uplatnila vůči žalované na základě předpokladu, že předmětné zboží bylo odcizeno, škodu způsobenou ztrátou předmětného zboží, přičemž ji nejprve žalované vyúčtovala fakturou č. , hodnota, ze dne 5. 12. 2014 na předešle uvedenou částku 28 924,88 EUR, vůči níž však posléze započetla svůj dluh mající u žalované ve výši celkem 8 450 EUR (vůči žalobkyni vyúčtováno (za jiné – dřívější případy provedení přepravy žalovanou jako dopravcem pro žalobkyni jako objednatele) šesti fakturami označenými 9 číslicemi – ve všech případech s prvními 6 číslicemi „, Anonymizováno, “ – a s posledními trojčíslími , Anonymizováno, , a to konkrétně na částky 300 EUR, 1 710 EUR, 2 x 1 760 EUR a 2 x 1 460 EUR), tudíž v řízení uplatnila po uvedeném započtení částku toliko 20 474,88 EUR. Žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění ještě 8. 9. 2015 předžalobní výzvou se lhůtou k plnění do 7 dnů od doručení výzvy, přičemž výzva byla doručena 18. 9. 2015. Jelikož žalovaná ničeho neplnila, uplatnila žalobkyně také nárok na úrok z prodlení ve výši 5% ročně od 26. 9. 2015 do zaplacení.2. Žalovaná od počátku řízení žalobu neuznávala. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 25. 6. 2013 uzavřena Smlouva č. , hodnota, o poskytnutí spedičních služeb (dále případně jen „Smlouva č. , hodnota, , podle níž se žalovaná zavázala uskutečnit přepravu v souladu se Smlouvou dle objednávky žalobkyně, která se zavázala za to zaplatit úplatu. Podle žalované byla Smlouva 83-06-25 platná do 31. 12. 2013, resp. v důsledku ustanovení článku 9.1 a 9.2 se prodloužila do 31. 12. 2014. Žalovaná tak měla zato, že právní poměr mezi účastnicemi se řídí ustanoveními této Smlouvy, zatímco tzv. Contract about shipment č. , tel. číslo, z 25. 11. 2014 není samostatnou smlouvou, nýbrž jen objednávkou na přepravu v souladu se Smlouvou č. l. 83-06-25. V prvé řadě žalovaná namítla nedostatek podmínek řízení [§ 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)], konkrétně nedostatek pravomoci soudů ČR k projednání a rozhodnutí věci, a to jednak podle článku 6.2 Smlouvy č. , hodnota, , jednak dle článku 31 Úmluvy. Nicméně žalovaná v úvodu řízení připustila, že za podmínek uvedených v předmětné objednávce č. , tel. číslo, ze dne 25. 11. 2014 na sebe jako přepravce přijala závazek uskutečnit přepravu nákladu z , adresa, do města , adresa, , že stranami byly v objednávce označeny termíny a podmínky, ve kterých se měla doprava uskutečnit – zejm. nakládka k 27. 11. 2014 a vykládka 2. 12. 2014. Žalobkyně ale již 5. 12. 2014 vystavila žalované fakturaci na celkovou částku 28 924,88 EUR s odůvodněním, že náklad naložený 27. 11. 2014 považuje za odcizený a že žalobkyni byla způsobena újma následkem toho, že vlastník ztraceného nákladu , právnická osoba, . vyúčtovala žalobkyni uvedenou částku za ztracený náklad. S odkazem na článek 20 Úmluvy však náklad mohl být považován za ztracený až dnem 2. 1. 2015 (30 dnů po uplynutí sjednaného termínu vykládky); žalobkyně tak do uvedeného data nemohla náklad považovat za ztracený a společnost , právnická osoba, nemohla před tímto datem vyúčtovat žalobkyni částku za údajně ztracený náklad. Zároveň žalobkyně neobjasnila, na základě jakého právního důvodu uspokojila požadavek společnosti , právnická osoba, a uhradila jí platbu 28 924,88 EUR za ztracené zboží (dle žalované mohla být fakturace č. , hodnota, ze 2. 12. 2014 vystavena uvedenou společností vůči žalobkyni ve spojení s jiným finančním závazkem), resp. neprokázala, že takovou částku uvedené společnosti také fakticky uhradila.Vůči důkazu v podobě úředního záznamu o podání vysvětlení dispečera žalobkyně , jméno FO, namítala žalovaná, že zachycuje pouze vlastní myšlenky dispečera, tento záznam není oficiálním dokumentem – nebyl vyplněn osobou oprávněnou provádět šetření. Podle žalované se přitom ani žalobkyně, žalovaná či vlastník nákladu neobrátili na orgány činné v trestním řízení z důvodu provedení vyšetřování a prověření trestného činu krádeže.S odkazem na článek 13 odst. 1 Úmluvy (podle něhož – v interpretaci žalované – se po příjezdu zásilky na místo předpokládá pro její doručení, že příjemce má právo vyžadovat od dopravce druhé vyhotovení nákladního listu a nákladu výměnou za potvrzení) a na článek 19 (podle žalobkyně se tento článek týká oprávnění příjemce svým jménem uplatnit nárok vůči přepravci v případě, že náklad nebyl doručen nebo byl ztracen po uplynutí termínu) poukazovala žalovaná na to, že právo na uplatnění nároku u přepravce v případě ztráty nákladu má výhradně příjemce nákladu, kterým v daném případě je , právnická osoba, , právnická osoba, ., která však žádný nárok neuplatnila.Konečně žalovaná namítala, že žalobkyně nepředložila potřebné důkazy o přijetí nákladu pro přepravu konkrétně žalovanou a na automobil uvedený v objednávce č. , tel. číslo, ze dne 25. 11. 2014. V souvislosti s tím žalovaná namítala, že žalobkyně nedoložila dokumenty k tomu jaký vztah má osoba uvedená (podepsaná) v řádku 23 mezinárodního nákladního listu (dále případně jen „, Anonymizováno, “) č. , hodnota, (který žalovaná doručila soudu poštou dne 19. 10. 2017, spolu s doplněným vyjádřením k žalobě, a to v jeho vyhotovení 1 – exemplář pro odesílatele) – , jméno FO, (-a) , jméno FO, ke společnosti žalované nebo k příjemci nákladu. Uvedená osoba nebyla oprávněnou osobou jednat za žalovanou, u , Anonymizováno, č. , hodnota, u této osoby není jako přepravce vůbec uvedena žalovaná; naopak na řádku 17 citovaného , Anonymizováno, je jako přepravce uvedena žalobkyně, z čehož je zřejmé, že , jméno FO, byla zmocněnou osobou žalobkyně, jelikož jménem přepravce podepsala nákladní list, v němž je žalobkyně jako dopravce uvedena.3. Na