1 C 192/2023-154 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby soud rozhodl, že jeho vyživovací povinnost k žalované (původně synovi, která po změně pohlaví vystupuje jako „, jméno FO, “), se od 1. 11. 2023 zrušuje, přičemž by tím zanikla povinnost naposled upravená usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 24. 3. 2012, č. j. , spisová značka, , neboť má za to, že již není nezaopatřeným dítětem. Podle žalobce žalovaná ukončila přípravu na povolání, není schopna doložit řádné pokračování ve studiu a nic jí nebrání, aby se sama živila prací odpovídající dosaženému vzdělání. Žalobce zdůrazňuje, že změna pohlaví nemůže zakládat trvalý nárok na výživné, neboť nejde o zdravotní stav znemožňující výkon zaměstnání. Vyživovací povinnost proto považuje za ukončenou ke dni 1. 11. 2023. V průběhu řízení u okresního soudu, poté co vyšlo najevo, že byl žalované přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, žalobu doplnil tak, že invalidní důchod podle jeho názoru plně pokrývá její potřeby, a proto není důvod, aby vedle této dávky nadále trvala jeho vyživovací povinnost. Zdůrazňuje, že vyživovací povinnost nelze chápat jako trvalou podporu dospělého dítěte, které již není schopno nebo ochotno se samo živit, a že solidarita mezi rodičem a dítětem má své meze. Podle žalobce zjištěný zdravotní stav žalované nebrání alespoň částečné pracovní činnosti, a proto navrhuje, aby soud žalobě vyhověl. Žalobce uvedl, že poskytuje výživné 10 000 Kč žalované a částku 11 000 Kč její sestře , jméno FO, , nar. , datum, , která studuje.2. Žalovaná s návrhem nesouhlasí a trvá na tom, že její nárok na výživné trvá. Uvádí, že její zdravotní stav je vážný, došlo ke zhoršení a není schopna se sama živit ani vykonávat běžné činnosti. Přestože jí byl přiznán invalidní důchod, považuje jej za nedostatečný k pokrytí všech životních potřeb, zejména s ohledem na zvýšené náklady spojené s léčbou a péčí. Zdůrazňuje, že žije u matky, která jí poskytuje každodenní pomoc, a že není schopna samostatného života. Proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl a vyživovací povinnost ponechal. Žalovaná soudu doložila přehled svých měsíčních výdajů, které celkem podle jejího tvrzení činí 28 267 Kč. Z této částky představují 3 220 Kč příspěvky na energie v domácnosti matky, 15 488 Kč náklady na stravu a pitný režim, 1 264 Kč běžné platby (telefon, internet, odpady) a 1 141 Kč zdravotní péče nehrazená pojišťovnou (např. dentální hygiena, kožní vyšetření, odstranění vousů). Na léky a doplňky stravy vynakládá 1 097 Kč, na drogerii a kosmetiku 2 120 Kč, na oblečení a další osobní potřeby 1 917 Kč. Náklady na dopravu k lékařům činí 492 Kč měsíčně, dále 579 Kč měsíčně na parkovné, terapie a osobní výdaje a 949 Kč měsíčně na cesty po úřadech a nákupy. Žalovaná uvedla, že tyto výdaje jsou pravidelné a nezahrnují mimořádné náklady ani společenský život, který musela omezit.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 22. 5. 2025, č. j. , datum, (založeném na č. l. 119–120) soud zjistil, že se žalované od 30. 1. 2025 přiznává invalidní důchod pro invaliditu III. stupně ve výši 16 930 Kč měsíčně, jelikož žalované z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu klesla její pracovní schopnost o 70 %.5. Na základě vypracovaného znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, (založen na č. l. 94–99) a jeho výslechu soud zjistil, že žalovaná trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, jehož hlavní příčinou je těžká fáze periodické depresivní poruchy bez psychotických příznaků. Toto onemocnění se projevuje výraznou ztrátou sebehodnocení, pocity beznaděje, poruchami spánku, celkovou psychickou i fyzickou únavou, nevýkonností a omezením běžných denních aktivit. Znalec konstatoval, že míra poklesu pracovní schopnosti činí 60 %, což odpovídá II. stupni invalidity, a stanovil datum vzniku tohoto stavu na 13. 11. 2023 s platností do 13. 11. 2026. Žalovaná je schopna vykonávat výdělečnou činnost pouze v omezeném rozsahu, a to na zkrácený úvazek maximálně 16 hodin týdně, bez fyzické a psychické zátěže, bez stresu a časového tlaku. Znalec uvedl, že žalovaná je soběstačná v základních životních potřebách, avšak její zdravotní stav v současnosti neumožňuje plné pracovní zapojení. Při dodržování léčebného režimu lze očekávat zlepšení zdravotního stavu v horizontu tří let. Znalec rovněž upozornil, že vysazení medikace by vedlo k destabilizaci psychického stavu a riziku suicidálních tendencí. Znalec vysvětlil rozdíl mezi svým závěrem (60 %) a posudkem ČSSZ (70 %) tím, že oba vycházeli ze stejné metodiky, avšak ČSSZ použila jinou položku přílohy a navýšila základní hodnotu o 10 % z důvodu nemožnosti rekvalifikace či přidružených obtíží, zatímco znalec k takovému navýšení neshledal důvod. Zdůraznil, že rozdíl je spíše aritmetický a nemění závěr, že žalovaná má zachovaný zbytkový pracovní potenciál a může pracovat v omezeném režimu.6. Z potvrzení o průběhu studia vystaveném , právnická osoba, (založeném na č. l. 27–32) soud zjistil, že žalovaná byla studentkou této vysoké školy v obdobích 2. 9. 2019 – 31. 8. 2020, 7. 9. 2020 – 1. 9. 2021, 1. 9. 2021 – 28. 10. 2022 a 5. 9. 2022 – 29. 10. 2023.7. Soud dále provedl důkaz lékařskými zprávami, zejména psychiatrickými zprávami , tituly před jménem, , jméno FO, , potvrzením o evidenci žalované na Úřadu práce (založeném na č. l. 42), potvrzením o dočasné pracovní neschopnosti (založeném na č. l. 33) a potvrzením o ukončení tranzice (založeném na č. l. 23). Z těchto zpráv zjistil, že žalovaná je dlouhodobě v psychiatrické péči, užívá antidepresiva a hormonální léčbu, a že změna pohlaví nastala ke dni 15. 11. 2023. Zprávy rovněž potvrzují, že žalovaná byla od 13. 11. 2023 uznána dočasně neschopnou plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, když je vedena jako uchazečka o zaměstnání od 30. 10. 2023.8. Z aktuální lékařské zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, , praktické lékařky žalované, ze dne 1. 7. 2025 (založené na č. l. 134) vyplývá, že žalovaná je od 13. 11. 2023 ve stavu odpovídajícím pracovní neschopnosti a vzhledem k nezlepšujícímu se zdravotnímu stavu není schopna vykonávat žádnou výdělečnou činnost, ani na částečný úvazek. Její zdravotní stav vyžaduje podle lékařky celodenní péči, klid a vyloučení fyzické i psychické zátěže, přičemž tuto péči zajišťuje její matka.9. Z potvrzení zaměstnavatele žalobce ze dne 26. 6. 2025 (založeném na č. l. 143) soud zjistil, že žalobce měl v průběhu prvních 5 měsíců roku 2025 průměrnou čistou měsíční mzdu ve výši 71 019 Kč.10. Z oficiálního sdělení , právnická osoba, k vývoji průměrných mezd v 1. čtvrtletí roku 2025 ze dne 4. 6. 2025 (založeném na č. l. 150–151) soud zjistil, že průměrná hrubá měsíční nominální mzda v , adresa, kraji za toto období činila 41 309 Kč, což odpovídá částce 32 877 Kč čistého.11. Soud neprováděl další důkaz navržený žalovanou (a to stran příjmů žalobce i za období od května do současnosti), jelikož opatřil dostatek skutkových zjištění pro své rozhodnutí a tento důkaz by byl nadbytečný, když příjem žalobce byl za dostatečně dlouhé období již prokázán, a je v podstatě stabilní. Ani důkaz navržený žalobcem spočívající v připojení opatrovnického spisu soud neshledal za nutný, když soud má za to, že by se jím prokazovaly toliko komplikované vztahy v rodině, nicméně tuto skutečnost má soud za prokázanou již samotnou existencí tohoto řízení.12. Na základě takto provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná byla studentkou vysoké školy do 29. 10. 2023, poté je vedena jako uchazečka o zaměstnání, avšak od 13. 11. 2023 je v pracovní neschopnosti z důvodu těžké fáze periodické depresivní poruchy. Znalec potvrdil dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 60 %, přičemž žalovaná je schopna pracovat pouze v omezeném rozsahu na zkrácený úvazek a ČSSZ jí přiznala invalidní důchod třetího stupně pro pokles pracovní schopnosti o 70 % ve výši 16 930 Kč měsíčně. Žalobce dosahuje průměrné čisté měsíční mzdy ve výši 71 019 Kč.13. Shora uvedená skutková zjištění soud posoudil po právní stránce tak, že vyživovací povinnost mezi předky a potomky je vzájemná (§ 910 občanského zákoníku – dále jen „o. z.“) a výživné lze přiznat, neníli oprávněný schopen sám se živit (§ 911 o. z.). Rozsah výživného se určuje podle odůvodněných potřeb oprávněného a současně podle schopností, možností a majetkových poměrů povinného (§ 913 odst. 1 o. z.), přičemž soud přihlíží i k osobní péči o oprávněného a o rodinnou domácnost (§ 913 odst. 2 o. z.). Východiskem je též zásada, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná se životní úrovní rodičů (§ 915 odst. 1 o. z.). Samotné přiznání dávek sociálního zabezpečení (invalidního důchodu) samo o sobě nevede k automatickému zániku vyživovací povinnosti rodiče; rozhodné je, zda je dítě objektivně schopno se samo živit a jaké jsou jeho konkrétní odůvodněné potřeby [srov. z bohaté rozhodovací praxe např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn