10 C 102/2025-21 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 953,27 Kč s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným dne 25. 9. 2023 uzavřela distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , podle které mohl žalovaný čerpat spotřebitelský úvěr (jiný než na bydlení) až do výše 46 600 Kč s možností postupného čerpání. Zavázal se vrátit úvěr žalobkyni tak, že první splátka byla splatná 25. 10. 2023, konec kreditního rámce měl nastat 17. 3. 2025. Žalobkyně poskytla žalovanému částky 1 425 Kč, 5 000 Kč, 5 000 Kč a 495 Kč ve dnech 29. 7. 2024, 25. 9. 2023, 27. 3. 2024 a 15. 7. 2024 (celkem 11 920 Kč), a to převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, , avšak žalovaný byl v prodlení s řádným splácením úvěru, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž informovala žalovaného emailem z 14. 11. 2024, žalovaný je od 15. 11. 2024 v prodlení. K tématu posouzení úvěru schopnosti žalovaného žalobkyně obecně uvedla, že nahlédla do příslušných databází včetně insolvenčního rejstříku a z nich pak vyhodnotila, společně s ověřenou výší čistého měsíčního příjmu 25 731 Kč, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Žalovaný měl s žalobkyní sjednat také službu „klidné spaní za poplatek 7,32 Kč, službu „presto“ za poplatek 495 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný zaplatil na jistinu celkem 6 920,01 Kč. V řízení tak byla uplatněna celková částka 10 953,27 Kč ve skladbě – jistina 4 999,95 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 28,36 Kč, smluvní úrok ve výši 5 637,69 Kč a poplatky 7,32 Kč (klidné spaní) a 165 Kč (presto).2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, smlouvu o úvěru považoval za neplatnou v rozporu s dobrými mravy stran úroku z úvěru (cca 38násobný oproti běžnému úroku), poukazoval na neplatnost pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně. Jinak se s žalobkyní skutkově shodl na datech a výši částek přijatých na jeho účet (v součtu celkem 11 920 Kč, byť žalovaný uvedl celkovou částku 11 919 Kč). Zároveň vyzdvihl, že zaplatil žalobkyni celkem (v součtu dle tvrzení žalovaného i výpočtu soudu) 14 595,03 Kč, což doložil výpisem z účtu, resp. přehledem plateb na výše uvedeném účtu žalovaného - č. , č. účtu, .3. Žalobkyně nikterak nereagovala na výzvu soudu obsaženou v usnesení z 18. července 2025 č. j. 10 C 102/2025-16, prostřednictvím níž ji soud vyzval, aby doplnila tvrzení a důkazní návrhy o tom, zda a jak (včetně – na základě jakých podkladů) před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, a že výsledek posouzení – zejm. porovnáním příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů – nevzbuzoval důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně žádná tvrzení a důkazní návrhy neuvedla.4. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků [§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)], neboť žalobkyně se k jednání (v zastoupení advokátem) nedostavila, omluvila svoji nepřítomnost ve snaze nenavyšovat náklady řízení, žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ačkoliv mu předvolání byl doručeno ke dni 29. 7. 2025. Soud si je vědom, že žalovanému nebyla zachována k přípravě jednání lhůta 10 dnů (§ 115 odst. 2 o. s. ř.), nicméně v řízení nebylo rozhodnuto v neprospěch žalovaného, proto soud považoval v dodržení lhůty 10 dnů pro přípravu žalovaného na jednání za zbytečně formalistický přístup.5. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaný obdržel od žalobkyně celkem 11 920 Kč ve čtyřech různých platbách za období od 25. 9. 2023 do 29. 7. 2024.6. Přehledem plateb vyhotoveným , právnická osoba, . ve vztahu k účtu žalovaného číslo 517003000227/0100, filtrovaných za období od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024 ve vztahu k platbám pod variabilním symbolem , var. symbol, (tj. číslo žalobkyní tvrzené Smlouvy), bylo soudem zjištěno, že žalovaný jednak obdržel od žalobkyně (označená v příchozí platbě svých obchodním názvem, platba poukázána z účtu , č. účtu, ) celkem 11 920 Kč. Ostatně taková skutečnost byla mezi stranami nesporná podle shodných tvrzení. Oproti tomu na účet žalobkyně byly poukázány platby v součtu 14 595,03 Kč (a to 20. 10. 2023 - 1 496,71 Kč, 20. 11. 2023 – 1 497 Kč, 6. 12. 2023 – 5 750,40 Kč, 26. 4. 2024 – 1 496,66 Kč, 14. 5. 2024 – 1 496,66 Kč, 11. 6. 2024 – 1 329,70 Kč, 15. 7. 20254 – 1 527,90 Kč). Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalovanému z neplatné Smlouvy (k tomu viz. níže skutkové a právní hodnocení v závěrech soudu) částku 11 920 Kč, zatímco žalovaný prokazatelně uhradil částku vyšší – 14 595,03 Kč. Žalobkyně sama přes výzvu soudu neuvedla, jaké částky žalovaný na dluh vůči žalobkyni uhradil, pokud v žalobě uváděla částku zaplacenou jen na jistinu – 6 920,01 Kč, pak zjevně mínila jen z její strany započtenou částku na jistinu, když jiné platby nad tento rámec zjevně započetla na jiné své tvrzené nároky. Tvrzení žalovaného o úhradě z jeho strany zmíněných plateb však byla prokázána – pokud jde o výši, pak v plné míře. Odlišným bylo jen jedno datum platby, když (žalovaný tvrdil, že provedl úhradu mj. dne 10. 3. 2023 v částce 1 496,71 Kč, avšak z účtu (přehledu plateb) soud zjistil, že šlo až o platbu dne 20. 10. 2023. Všechny žalobcem prokázané platby ve prospěch účtu žalobkyně byly označeny variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy , hodnota, , která měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena až 25. 9. 2023, je proto nelogické tvrzení žalovaného, že 1 496,71 Kč na předmětný závazek z neplatné smlouvy uvedeného čísla , hodnota, zaplatil víc než půl roku před tím, než měla být Smlouva uzavřena.7. Při hmotněprávním posouzení věci vzal soud v úvahu především adekvátní úpravu stanovenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“).Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Na základě popsaných skutkových zjištění a s přihlédnutím citované právní úpravě soud uzavřel po skutkové a právní stránce, že žalobkyně mínila s žalovaným jako spotřebitelem uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož však přes výzvu soudu netvrdila a neprokázala, že by vůbec (natož dostatečně) zkoumala a hodnotila úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí ukládá § 86 ZSU, nemohl soud než uzavřít, že takovou povinnost nesplnila. Tím nemohla smlouva platně vzniknout, a pokud žalovanému v období od 27. 3. 2024 do 29. 7. 2024 převedla na jeho účet (což bylo jednoznačně prokázáno přehledem plateb vystaveným ze strany , právnická osoba, . o účtu žalovaného, resp. to bylo mezi stranami nesporné) částku celkem 11 920 Kč, tak na straně žalovaného vzniklo toliko bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 v rozsahu získané částky 11 920 Kč. Dále soud vyšel ze zjištění učiněného podrobně z přehledu plateb vystaveného , právnická osoba, . o účtu žalovaného č. , č. účtu, (viz. výše) ohledně toho, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem 14 595,03 Kč. Jelikož tato částka převyšuje původní bezdůvodné obohacení žalovaného z titulu neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru, pak soudu nezbylo,