10 C 129/2025-17 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 14 496 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 14 496 Kč od 7. 1. 2024 do zaplacení. Svoji aktivní legitimaci žalobkyně dovozovala ze dvou smluv o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2025, na základě kterých nabyla předmětnou pohledávku od původní věřitelky – společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Původní věřitelka nejprve uzavřela smlouvu o podstoupení předmětné pohledávky na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , která následně téhož dne postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Původní věřitelka při tom s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný získal předem na svůj účet č. , č. účtu, (dále v odůvodnění jen „Účet žalovaného“) pod variabilním symbolem , var. symbol, (dále jen „předmětný VS“) finanční prostředky 10 000 Kč, zavázal se je vrátit a uhradit poplatek za poskytnutí úvěru 4 200,11 Kč a úrok z úvěru ve výši 295,89 Kč za dobu jeho trvání (při splatnosti do 6. 1 2024). Žalovaný z těchto závazků ničeho nesplnil, tyto nároky tak nadále dluží, proto žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky uplatnila žalobou nároky popsané v úvodu tohoto odstavce.Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli žaloba byla doručena do vlastních rukou podle § 49 odst. 2-4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále případně jen o. s. ř.) v důsledku uplynutí 10-i denní lhůty po připravení zásilky na poště k vyzvednutí a po zanechání výzvy o tom na adrese evidované v informačním systému evidence obyvatel jako doručovací adresa, resp. adresa místa trvalého pobytu žalovaného [§ 46b písm. a) o. s. ř.].Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 14. 7. 2025, č. j. 10 C 129/2025-10. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Soud ve věci učinil dále uvedená skutková zjištění dle listinných důkazů, zhodnotil je právně podle níže citované právní úpravy a učinil tyto skutkové a právní závěry.Žalobkyní tvrzenou smlouvu o úvěru ze 7. 12. 2023 soud vyhodnotil jako neplatnou s ohledem na nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1, 2, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „Zákon“). Sama žalobkyně v žalobě neuvedla žádná skutková tvrzení o zcela konkrétním způsobu prověřování úvěru schopnosti žalovaného původní věřitelkou před uzavřením smlouvy o úvěru, pouze zmiňovala lustraci žalovaného v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Proto soud žalobkyni vyzval v usnesení č. j. 10 C 129/2025-13 ze dne 28. 8. 2025 mj. k tomu, aby označila zcela konkrétní podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána (typicky doložení pravidelného výdělku žalovaného atd.), pak na tuto výzvu nebylo reflektováno. Soud se tak domnívá, že předchůdkyně žalobkyně podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěry – dostatečné přezkoumání úvěruschopnosti – nedodržela, neboť úvěruschopnost žalovaného nezkoumala na základě konkrétních zejm. příjmových a výdajových poměrů žalovaného. Připomínáno je, že dle § 86 Zákona se má poskytovatel úvěru podrobně zabývat schopností spotřebitele splácet úvěr na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Úvěrová smlouvy je tak ve smyslu § 87 Zákona neplatná, a to absolutně (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Žalobkyni jako právní nástupkyni původní věřitelky tak mohlo být (při prokázání výplaty částky 10 000 Kč žalovanému převodem na Účet, vedený u ČSOB a. s., která soudu přijetí platby 10 000 Kč a pod předmětným VS, jakož i okolnost, že v době mezi 5. a 10. 12. 2023 byl žalovaný jediným disponentem a majitelem tohoto Účtu, možné dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přisoudit pouze nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč. Dále byl částečně opodstatněný nárok na úrok z prodlení z částky jistiny bezdůvodného obohacení dle § 1958 odst. 2, § 1968 a § 1970 (spolu s nař. vlády č. 351/2013 Sb.) od 28. 2. 2025 do zaplacení. Datum úročení soud určil na základě odeslané výzvy žalovanému k plnění, jestliže splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nemůže být vázána na – absentující – dohodu mezi stranami po vzniku nároku na plnění, navíc není upravena ani zákonem. Výzva byla odeslána 19. 2. 2025, soud má za to, že byla žalovanému doručena třetí pracovní den poté, tj. 24. 2 .2025, přičemž za okamžik splatnosti tak soud považuje třetí pracovní den poté, tj. 27. 2. 2025). Prodlení žalovaného tak nastalo 28. 2. 2025, a to s částkou 10 000 Kč, přičemž výše úroku z prodlení k uvedenému datu činila jen 12 % (§ 1970 o. z. a nař vlády č. 351/2012 Sb.). Ve zbytku všech ostatních nároků musela být žaloba výrokem II. zamítnuta (poplatek za poskytnutí úvěru 4 200,11 Kč a údajný smluvní úrok kapitalizovaný na částku 295,89 Kč, jakož i úroky z prodlení z kompletně žalobkyní označeného základu 14 496 Kč od 7. 1. 2024 do 27. 2. 2025 , a poté již jen z částky 4 496 Kč v sazbě 14,75 % ročně, a naopak v sazbě 2,75 % ročně z částky přisouzené jistiny 10 000 Kč od 28. 2. 2025, jelikož úrok z prodlení k datu vzniku prodlení žalovaného činil toliko – jak soud již zmínil – 12 % ročně.Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud přihlédl k poměru úspěchu účastníků ve věci (u žalobkyně jde o 69 %, vypočteno způsobem – přisouzená jistina 10 000 Kč děleno ze strany žalobkyně požadovaná jistina 14 496 Kč, zatímco u žalovaného jde o 31 %) a ve věci úspěšnější žalobkyni (čistý úspěch v rozsahu 38 %) přisoudil náklady řízení ve výši (po zaokrouhlení na celé koruny 994 Kč). Náklady řízení žalobkyně totiž celkem činily 2 615 Kč, z čehož 38 % představuje právě 994 Kč. K tomu soud doplňuje, že náklady řízení tvoří jednak o soudní poplatek 400 Kč, a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby, a to konkrétně ve znění od 1. 1. 2025 (dále případně jen „AT“). Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby – vždy po 400 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) až c), bod 2., odst. 5 písm. a) AT), a konečně o náhradu za DPH v sazbě 21 % (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. o částku 315 Kč [0,21 x (1 200 + 300)]. Aplikace ust. § 14b AT vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech (u zdejšího soudu např. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a řada dalších) a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.