10 C 92/2025-34 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na peněžité plnění ve výši 31 766 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 175 Kč od 14. 3. 2024 do zaplacení, a to na základě tvrzení, že účastníci uzavřeli 5. 12. 2023 smlouvu o zápůjčce peněžní částky 20 000 Kč, poskytnuté žalovanému na účet č. , č. účtu, (pozn. soudu – dále v textu odůvodnění případně jen „Účet žalovaného“), přičemž žalovaný se zápůjčku a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 175 Kč (celkem tedy 26 175 Kč) zavázal vrátit do 13. 3. 2024, což nesplnil. Ke dni podání žaloby na svůj dluh zaplatil jen 2 529 Kč, přičemž tuto částku žalobkyně započetla na smluvní pokutu žalovaného (viz dále – na částku 5 591 Kč). Žalobkyně se tak v řízení domáhala nevrácené jistiny zápůjčky 20 000 Kč, dále částky 6 175 Kč jako poplatku za poskytnutí zápůjčky, částky smluvní pokuty 5 591 Kč [podle článku 2.3. smlouvy o zápůjčce, konkrétně 0,1 % denně z dlužné částky zápůjčky 20 000 Kč (žalobkyní kapitalizováno od 14. 3. 2024 do 24. 4. 2025 na 8 120 Kč, avšak při zohlednění výše uvedeného plnění 2 529 Kč žalobkyně žalobou z titulu smluvní pokuty požadovala jen 5 591 Kč)]. Žalobkyně tedy na jistině všech dílčích dluhů žalovaného (jistina zápůjčky, poplatek za její poskytnutí, smluvní pokuta) celkově požadovala 31 766 Kč. Vedle toho se jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky smluvených v údajné smlouvě o zápůjčce se domáhala částky 2 500 Kč (5 x 500 Kč za 5 upomínek). Žalobkyně se domáhala též úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky jistiny zápůjčky a tvrzeného poplatku – tj. celkem z 26 175 Kč od 14. 3. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu žaloba byla doručena do vlastních rukou podle § 49 odst. 2-4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále případně jen o. s. ř.) v důsledku uplynutí 10-i denní lhůty po připravení zásilky na poště k vyzvednutí a po zanechání výzvy o tom na adrese evidované v informačním systému evidence obyvatel jako doručovací adresa, resp. adresa místa trvalého pobytu žalovaného [§ 46b písm. a) o. s. ř.].3. Žalobkyně po výzvě soudu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů (formou usnesení ze dne 29. 7. 2025 č.j. , spisová značka, ) ohledně toho, že před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce řádně posoudila úvěruschopnost žalované a že výsledek tohoto posouzení nevzbuzoval důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splatit, nedoplnila nijak skutková tvrzení ani důkazní návrhy, výslovně uvedla, že tak neučiní. S poukazem na to, že za takové situace patrně soud rozhodne o tom, že předmětná smlouva je neplatná s ohledem na ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), uvedla žalobkyně, že požaduje vydání rozsudku o povinnosti žalované vrátit bezdůvodné obohacení – to, co dle neplatné smlouvy o zápůjčce obdržel, dále uhradit „úroky z prodlení v zákonné výši“, a konečně nahradit žalobkyni náklady řízení. Setrvala však na žalobě jako celku.4. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 9. 6. 2025, č. j. , spisová značka, . Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Soud na základě listinných důkazů zjistil níže uvedené skutkové okolnosti, posoudil je podle níže citované právní úpravy a posléze přijal skutkové a právní závěry.6. Při právním posouzení věci vzal soud v úvahu následující:7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.11. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.12. Podle tvrzení žalobkyně bylo žalovanému poskytnuto bezhotovostním převodem na jeho Účet celkem 20 000 Kč na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 12. 2023. Toto právní jednání však soud považuje za neplatné dle § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1, 2 ZSÚ s ohledem na nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele (resp. konkrétně pro neprokázání dostatečného prověření). Ve smyslu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 jde v případě nedostatečného prověření úvěruschopnosti spotřebitele o neplatnost absolutní. Nároky žalobkyně byly proto posouzeny dle § 2991 o. z. jako odpovídající povinnosti žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, které v podobě částky 20 000 Kč přijal bezhotovostně na svůj Účet, což bylo doloženo zprávou , právnická osoba, ., kterou soud v řízení vyžádal. Šlo konkrétně o částku 20 000 Kč připsanou na Účet žalovaného dne 5. 12. 2023. Uvedená platba přitom byla poukázána z účtu vedeného na jméno žalobkyně a pod VS , var. symbol, , tj. pod rodným číslem žalovaného. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by uvedené peněžité plnění přijaté bez právního důvodu vrátil žalobkyni, přičemž z hlediska zásad důkazního břemene nemůže žalobkyně prokazovat opak, tj. negativní tvrzení, že žalovaný peníze nevrátil. Žaloba byla tedy v jistině nároku na vydání bezdůvodného obohacení – v částce 17 471 Kč, to po zohlednění jediné platby provedené žalovaným v částce 2 529 Kč, která nemůže být žalobkyní započítána na neplatnou smluvní pokutu – shledána důvodnou. Ve zbytku naopak zamítnuta – na jistině 14 295 Kč (součet částky 2 529 Kč v podobě provedené úhrady žalovaným, částky 6 175 Kč – jako neplatně sjednaného poplatku z poskytnutí zápůjčky, dále 5 591 Kč jako neplatně sjednané smluvní pokuty), jakož i v částce 2 500 Kč jako neplatně sjednané náklady vymáhání13. Pouze částečně pak soud přisou