10 C 336/2020-16 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný cestoval veřejnými hromadnými prostředky provozovanými žalobkyní, bez platných jízdních dokladů a to dne 26. 5. 2020 metrem linkou C a dne 27. 5. 2020 tramvají linkou 9. Neuhradil jízdné 24 Kč a přirážku 1 500 Kč za každou jízdu. Na upomínky o zaplacení nereagoval. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit celkem částku 3 048 Kč se zákonnými úroky z prodlení od splatnosti každého dlužného jízdného a přirážky do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. Žalobkyně předložila listinné důkazy - záznamy o provedených přepravních kontrolách, smluvní přepravní podmínky, tarif a předžalobní výzvu. Obsah těchto listin je v souladu skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Bylo zjištěno, že dne 26. 5. 2020 a 27. 5. 2020 se žalovaný při prováděných kontrolách oprávněnou osobou neprokázal platnými jízdními doklady. Jízdné a přirážky k jízdnému na místě neuhradil. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2550 o.z., podle kterého se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Z § 18 a) odst. 2 a 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, z § 37 odst. 5 písm. b) a c) a § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, v platném znění, z § 7 odst. 5 vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně vyplývá, že cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem o zaplacení ceny stanovené za přepravu, je povinen zaplatit jízdné 24 Kč a přirážku 1 500 Kč. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána oprávněně. V uvedených dnech žalovaný cestoval dopravními prostředky provozovanými žalobkyní bez platných jízdních dokladů, jízdné a přirážky k jízdnému neuhradil a to ani po upomínce. S ohledem na absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužné částky soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit dlužnou částku. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, je proto povinen zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení dle § 1970 o.z., když výše úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen uhradit dlužnou částku s úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160/1 o.s.ř. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 200 Kč dle § 14 b) odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 200 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to ve výši 189 Kč a soudní poplatek 400 Kč. Žalobkyni tak byly přiznány náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.