33 C 239/2020-29 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobci se domáhali proti žalovaným zaplacení částky 18 260 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnili tím, že žalovaní písemně uznali dluh v částce 18 260 Kč, který měli podle dohody o uznání dluhu splácen po 1 000 Kč měsíčně s účinností od 23. 2. 2020. Žalovaní žádnou splátku neuhradili, a proto se dluh stal splatný. Žalovaní byli opakovaně vyzváni k úhradě dluhu, a to výzvou ze dne 6. 4. 2020 a ze dne 6. 5. 2020, na výzvy však nereagovali a dluh neuhradili. 2. Žalobce a žalovaní se k jednání nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, žalovaní se z jednání neomluvili, nepožádali o jeho odročení, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalobce a žalovaných. 3. žalobkyně při jednání sdělila, že na podané žalobě trvá, dluh dosud nebyl uhrazen, a to ani z části. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaní písemně dne 21. 2. 2020 uznali dluh co do důvodu i výše a zavázali se jej uhradit v měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 30. dne v měsíci, a s tím že první splátka je splatná dne 23. 2. 2020 a pod ztrátou výhody splátek. Žalobci výzvou ze dne 6. 4. 2020 vyzvali žalované k úhradě celé dlužné částky 18 260 Kč nejpozději do 25. 4. 2020. 5. Na základě provedených důkazů byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Bylo zjištěno, že žalovaní uznali dluh z titulu dlužného nájemného za období říjen 2017 až únor 2020 co do důvodu i výše a zavázali se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 30 dne v měsíci, při úhradě první splátky do 23. 2. 2020, a pod ztrátou výhody splátek. Vzhledem k absenci tvrzení žalovaných o úhradě dluhu dospěl soud k závěru, že žalovaní dluží žalobcům částku 18 260 Kč. 6. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ust. § 1931 o. z. platí, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky 7. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Bylo zjištěno, že žalovaná uznala dluh na nájemném a zálohách na služby v částce 13 000 Kč, kterou se zavázala uhradit nejpozději do 7. 12. 2018. Vzhledem k absenci tvrzení žalované o úhradě dluhu dospěl soud k závěru, že žalovaná dluží žalobkyni částku 13 000 Kč. 8. Žaloba byla shledána důvodná, když z provedených důkazů je zřejmé, že žalovaní uznali svůj dluh vůči žalobcům co do důvodu i výše. Po uznání dluhu tedy žalobci již nemusí prokazovat jeho existenci (vznik závazku), ani jeho právní důvod, ani jeho trvání. Žalovaní prokázali, že závazek vůbec nevznikl nebo že zanikl, a proto soud žalobě vyhověl. Protože se žalovaní dostali do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, mají žalobci právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 o.z., jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb., když žalobci požadují úroky z prodlení za dobu od podání žaloby. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč.