42 C 362/2020-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 10 980 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o [anonymizováno] úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 6 980 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 25.02.2020. Dle čl. 8 výše uvedené smlouvy se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalovaná byla v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše smluvních pokut tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3 výše uvedené smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 50 Kč za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 3 500 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 3 500 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 6 980 Kč. Výše uvedená smlouva byla uzavřena elektronicky. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná nevrátila úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovanou telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 24.3.2020. Žalobkyně v rámci žaloby požaduje po žalované k úhradě částku 10 980 Kč, splatnost této částky určila žalobkyně ke dni 25.2.2020. 2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Soudu byla k důkazu předložena Smlouva o [anonymizováno] úvěru [číslo] která byla žalobkyní, coby poskytovatelem úvěru, podepsána dne [datum] a namísto podpisu žalované je na konci výše uvedené smlouvy uvedeno datum [datum] a SMS kód: [číslo] (dále také jen„ Smlouva“). Tuto Smlouvu měla dle tvrzení žalobkyně, uzavřít žalobkyně, coby poskytovatel úvěru a žalovaná, coby klient. Žalovaná je ve Smlouvě označena jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, identifikačním číslem, adresou místa podnikání, emailovou adresou, telefonním číslem a číslem bankovního účtu. Ve Smlouvě se poskytovatel úvěru zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, a to na bankovní účet klienta, klient se zavazuje splatit úvěr do 70 dnů od poskytnutí úvěru, roční procentní úroková sazba ani roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru není ve Smlouvě uvedena. Poplatek za poskytnutí úvěru činí 90 Kč za každý den čerpání úvěru. V případě prodlení klienta s úhradou jakékoli jednotlivé splátky je klient dle čl. 8 Smlouvy povinen uhradit poskytovateli úvěru jednorázovou smluvní pokutu ve výši 500 Kč Smlouva je dle čl. 10 vyhotovena v elektronické podobě a je smluvními stranami podepsána elektronicky. Z potvrzení o provedené platbě [právnická osoba], s.r.o. ze dne 4.12.2019 vyplývá, že žalobkyně odeslala 4.12.2019 v 9.50 hod. na bankovní účet [číslo] [bankovní účet] částku ve výši 9 001 Kč, jedná se o bankovní účet žalované (což vyplývá z dalšího potvrzení o provedené platbě [právnická osoba], s.r.o. ze dne 4.12.2019, v rámci kterého žalobkyně přijala od žalované z jejího účtu [číslo] [bankovní účet] dne 4.12.2019 v [číslo] hod platbu ve výši 1 Kč), variabilní symbol platby není uveden. Žalobkyně soudu předložila předžalobní výzvu k úhradě ze dne 24.3.2020 včetně dokladu o jejím odeslání žalované z téhož dne, žalovaná tedy byla žalobkyní upozorněna na možnost soudního vymáhání jejího dluhu. Podle údajů v [anonymizováno] rejstříku vedeného [stát. instituce] žalovaná zahájila [anonymizováno] činnost dne 29.4.2019, [anonymizováno] přerušila od 31.1.2020 do 31.12.2099. 4. Po zhodnocení shora uvedených důkazů má soud za to, že žalobkyně neprokázala uzavření závazku v podobě úvěru mezi žalobkyní a žalovanou, a to uzavřením Smlouvy. Právně tedy nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tj. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, dle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Smlouva neobsahuje podpis žalované, namísto podpisu žalované je v závěru Smlouvy uveden SMS kód a datum. Smlouva měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], kde se měla žalovaná nejprve zaregistrovat zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy, následně mělo dojít ke zřízení jejího uživatelského účtu. Poté měla žalovaná zaslat žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté žalovaná dle tvrzení žalobkyně schválila návrh konkrétní úvěrové smlouvy zadáním verifikačního podpisového kódu ze SMS zprávy, která byla žalované zaslána, a to vše v rámci uživatelského účtu žalované. Přestože soud připouští, že smlouvu o úvěru je možné uzavřít prostředky komunikace na dálku, je však na žalobkyni, aby domáhá-li se plnění z takové smlouvy, prokázala uzavření takové smlouvy. Žalobkyně však neprokázala (ke způsobu uzavření Smlouvy žalobkyně nepředložila jediný důkaz), že způsobem popsaným v žalobě skutečně k uzavření Smlouvy došlo, tedy neprokázala postup zahrnující přihlášení klienta do chráněného internetového prostředí, vyplnění žádosti o registraci, o úvěr, odsouhlasení Smlouvy a souvisejících dokumentů žalovanou. Nelze tedy dovodit, že bylo uskutečněno právní jednání žalované, kterým žalovaná projevila vůli býti právně zavázána příslušnou Smlouvou. Nadto je zřejmé, že skutkovým tvrzením žalobkyně neodpovídá obsah Smlouvy, a to ve výši jistiny úvěru a denního poplatku za čerpání úvěru, datu splatnosti. 5. Žalobkyně v rámci žaloby navrhla pro případ, že soud neuzná nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, aby byl nárok žalobkyně v části jistiny úvěru, tedy v částce 6 980 Kč, uznán jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně poukázala žalované částku 9 000 Kč, a to dne 4.12.2019 na bankovní účet [číslo] [bankovní účet]. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná před podáním žaloby uhradila žalobkyni částku 2 000 Kč. Výsledky dalšího provedeného dokazování nebylo nijak zpochybněno, že v částce 7 000 Kč se jedná o plnění, kterého se žalované dostává bez právního důvodu, a žalovaná sama proti žalobě neuplatnila žádné námitky. Soud tedy aplikoval pravidla o bezdůvodném obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Žalobkyně však v rámci žaloby z titulu bezdůvodného obohacení požaduje pouze částku 6 980 Kč a soud se tedy od jejího požadavku neodchýlil. Za účelem prokázání poskytnutí částky 9 000 Kč žalované, neprovedl soud další důkazy navržené žalobkyní, neboť by to bylo nadbytečné, z důkazů předložených žalobkyni není pochyb o tom, že částka 9 000 Kč byla žalované dne 4.12.2019 žalobkyní poskytnuta. 6. Soud se zabýval i otázkou žalobkyní uplatněného úroku z prodlení a dospěl k závěru, že dluh z bezdůvodného obohacení je dluhem, u něhož nebyl ujednán čas splnění. Je proto na místě vyjít z pravidla obsaženého v § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ V daném případě žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění prokazatelně předžalobní výzvou, která byla dána k poštovní přepravě dne 24.3.2020. Při pravidelném běhu věcí mohla do sféry dispozice žalované dorazit nejprve dne 25.3.2020, a tedy nejprve dne 26.3.2020 měla žalovaná plnit. Proto má ode dne následujícího (od 27.3.2020) žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li s