42 C 398/2020-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 10 341 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 5000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 24.10.2018. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 5000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5341 Kč, který byl splatný dne 24.10.2018. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 5000 Kč a splatností 24.10.2018. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 25.9.2018 na bankovní účet [bankovní účet], který žalovaný uvedl. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] a číslem Smlouvy o úvěru [anonymizováno]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu původního věřitele, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 17.4.2020. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Soudu byla k důkazu předložena Smlouva o úvěru číslo [anonymizováno], která byla společností [právnická osoba], coby poskytovatelem úvěru, podepsána dne [datum] a namísto podpisu žalovaného je na konci výše uvedené smlouvy uvedeno Jméno a příjmení: [celé jméno žalovaného], SMS kód: [anonymizováno] (dále také jen„ Smlouva“). Tuto Smlouvu měla dle tvrzení žalobkyně uzavřít předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] a.s., [IČO], coby poskytovatel úvěru a žalovaný, coby klient. Žalovaný je ve Smlouvě označen jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou pobytu, číslem občanského průkazu, emailovou adresou, telefonním číslem a číslem bankovního účtu. Ve Smlouvě se poskytovatel úvěru zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, a to na bankovní účet klienta, klient se zavazuje splatit úvěr do 29 dnů od poskytnutí úvěru, roční úroková sazba činí 40% a roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 9 742,60 %. Poplatek za poskytnutí úvěru činí 2 041 Kč (po slevě) a 5 341 Kč (před slevou). Žalobkyně v žalobě požaduje poplatek ve výši 5 341 Kč, tedy před slevou. Proces registrace nového klienta, vyřizování žádosti o úvěr a uzavření smlouvy o úvěru je popsán v článku III. Smlouvy a odpovídá tvrzení žalobkyně v žalobě. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne 25.9.2018 byla poukázána částka 5 000 Kč z účtu předchůdkyně žalobkyně na účet č. [bankovní účet] bez uvedení vlastníka bankovního účtu. Ze zprávy [anonymizována dvě slova] ze dne 7.12.2020, kterou soud vyžádal na návrh žalobkyně, soud zjistil, že výše uvedený bezhotovostní převod se uskutečnil, peníze poukázala předchůdkyně žalobkyně, příjemcem a majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému tedy má soud za prokázané. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] bez Přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek od postupitele z 17.4.2020 s dokladem o odeslání žalovanému téhož dne, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovaným, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně soudu předložila předžalobní výzvu k úhradě ze dne 17.4.2020 včetně dokladu o jejím odeslání žalovanému téhož dne, žalovaný tedy byl žalobkyní upozorněn na možnost soudního vymáhání jeho dluhu. 4. Po zhodnocení shora uvedených důkazů má soud za to, že žalobkyně neprokázala uzavření závazku v podobě úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, a to uzavřením Smlouvy. Právně tedy nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tj. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, dle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Smlouva neobsahuje podpis žalovaného, namísto podpisu žalovaného je v závěru Smlouvy uveden SMS kód. Smlouva měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], kde se měl žalovaný nejprve zaregistrovat zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy, následně mělo dojít ke zřízení jeho uživatelského účtu. Poté měl žalovaný zaslat předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Následně byla prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet a poté žalovaný dle tvrzení žalobkyně schválil návrh konkrétní úvěrové smlouvy zadáním verifikačního podpisového kódu ze SMS zprávy, která byla žalovanému zaslána, a to vše v rámci uživatelského účtu žalovaného. Tento žalobkyní popsaný způsob uzavření úvěrové smlouvy je obsažen v článku III. Smlouvy. Přestože soud připouští, že smlouvu o úvěru je možné uzavřít prostředky komunikace na dálku, je však na žalobkyni, aby domáhá-li se plnění z takové smlouvy, prokázala uzavření takové smlouvy. Žalobkyně však neprokázala (ke způsobu uzavření Smlouvy žalobkyně nepředložila jediný důkaz), že způsobem popsaným v žalobě skutečně k uzavření Smlouvy došlo, tedy neprokázala postup zahrnující přihlášení klienta do chráněného internetového prostředí, vyplnění žádosti o registraci, o úvěr, odsouhlasení Smlouvy a souvisejících dokumentů žalovaným. Nelze tedy dovodit, že bylo uskutečněno právní jednání žalovaného, kterým žalovaný projevil vůli býti právně zavázán příslušnou Smlouvou. 5. Na druhou stranu soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému částku 5 000 Kč. Výsledky dalšího provedeného dokazování nebylo nijak zpochybněno, že se jedná o plnění, kterého se dostalo žalovanému bez právního důvodu (když se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření Smlouvy – viz odstavec 4. odůvodnění tohoto rozsudku), a žalovaný sám proti žalobě neuplatnil žádné námitky. Soud tedy aplikoval pravidla o bezdůvodném obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 6. Soud se zabýval i otázkou žalobkyní uplatněného úroku z prodlení a dospěl k závěru, že dluh z bezdůvodného obohacení je dluhem, u něhož nebyl ujednán čas splnění. Je proto na místě vyjít z pravidla obsaženého v § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ V daném případě žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně předžalobní výzvou, která byla dána k poštovní přepravě dne 17.4.2020. Při pravidelném běhu věcí mohla do sféry dispozice žalovaného dorazit nejprve dne 18.4.2020, a tedy nejprve dne 19.4.2020 měl žalovaný plnit. Proto má ode dne následujícího (od 20.4.2020) žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož:„ Po