11 C 354/2021-35 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně uvedla v žalobě, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalobou se domáhá po žalovaném zaplacení tohoto příspěvku. Nárok odvozuje z ustanovení § 4 odst. 1 Zákona. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je dle ustanovení § 4 odst. 6 zákona doručení písemné výzvy žalobkyně žalovanému. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu dne 1. 10. 2020 a doručila ji dne 16. 10.2020, druhou 7. 1. 2021, kterou doručila 22. 1. 2021, třetí odeslala 21. 1. 2021 a doručila 5. 2. 2021. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně ze zákonem předepsaného procesu, upraveného v ustanovení § 15 odst. 1 až 3 zákona. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalobkyně dále zjistila, že nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] je rovněž evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. 2. Podle § 4 odst. 2 zákona se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Žalobkyně na základě zákona vychází z informací poskytnutých Ministerstvem dopravy z registru silničních vozidel a je oprávněna považovat je za správné. Žalovaný, coby vlastník/provozovatel, neměl ode dne 1.1 2020 do dne 30. 4.2020 a 1.5.2020 do dne 31.8.2020 k vozidlu [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] a ode dne 3. 7. 2020 do 8. 10. 2020 k vozidlu [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona. Vozidla tak byla nepojištěna 121, 123 a 98 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost. Žalobkyni tak dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona vznikl nárok na příspěvek. Dle ustanovení § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle ust. § 4 odst. 4 zákona platí, že:„ Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvků nastala dne 15. 12.2020, 23. 3. 2021 a 6. 4. 2021. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na výzvy nereagoval a nic neuhradil, byla mu dne 9. 6.2021, 14. 7. 2021 a 8. 7. 2021 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů. Žalovaný opět nereagoval. Žalobkyně požaduje uhradit dlužnou částku ve výši 8 165 Kč, 8 295 Kč a 8 728 Kč, která se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (a to dle ust. § 2 odst. 1, písm. H) a O) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, konkrétně 65 Kč a 86 Kč), která je vynásobena počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy 121, 123 a 98 dní, celkem ve výši 7 865 Kč, 7 995 K a 8 428 Kč, a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona ve výši 3 x 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. 3. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání (§ 115a o. s. ř.). 4. Z předložených listin, tj. výzev k úhradě příspěvku nepojištěných, upomínky, předžalobních výzev a přípisu [anonymizováno] v [obec], učinil soud závěr o skutkovém stavu shodný s obsahem návrhu na zahájení řízení, tedy, že žalovaný byl v období od 1. 1 2020 do 31. 8. 2020 provozovatelem i vlastníkem vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, na které nebylo po dobu 121 a následně 123 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti, a v období od 3. 7 2020 do 8. 10. 2020 provozovatelem i vlastníkem vozidla s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, na které nebylo po dobu 98 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti, a vozidla byla v tomto období vedena v registru silničních vozidel jako provozovaná. Podle ustanovení § 1 odst. 2 ZOPV, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, může provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci (odst. 2). Podle ustanovení § 4 odst. 1 ZOPV jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle ustanovení § 4 odst. 3 ZOPV se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle ustanovení § 4 odst. 4 ZOPV je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle ustanovení § 4 odst. 5 ZOPV výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. H a O vyhlášky č. 205/1999 Sb., se denní sazba příspěvku v tomto případě stanoví částkami 65 Kč a 86 Kč. Podle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů [obec] [anonymizována dvě slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že návrh byl podán důvodně. Žalovaný neměl pro svá vozidla v období od 1. 1. 2020 do 31. 8. 2020, tedy po dobu 244 dnů v prvním případě a v období od 3. 7. 2020 do 8. 10. 2020 po dobu 98 dnů, sjednáno pojištění odpovědnosti, vznikla mu tak v souladu se shora citovanými ustanoveními povinnost uhradit příspěvek žalobkyni, jehož výše je součinem počtu dnů a denní sazby 65 Kč a 86 Kč, která odpovídá druhu vozidla, dle shora uvedené vyhlášky, 7 865 Kč, 7 995 Kč a 8 428 Kč. V souvislosti s mimosoudním uplatněním práva pak žalobkyni vznikl nárok i na poplatek ve výši 3 x 300 Kč. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně ze zákonem předepsaného procesu, upraveného v ustanovení § 15 odst. 1 až 3 zákona. 6. Vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužné částky soud rozhodl o jeho povinnosti zaplatit žalobkyni částku 25 188 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, žalobkyně má dle ustanovení § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně z žalovaných částek do zaplacení. Výše úroku z prodlení odpovídá výši úroku z prodlení stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 460 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 008 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 188 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.