20 C 159/2021-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 5 249 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalovaný s žalobcem uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 9 090,00 Kč (skládající se z půjčené částky 5 000,00 Kč a souhrnného poplatku 4 090,00 Kč), podle které měl splácet týdně 152,00 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 5 668,00 Kč se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56. 497% a v poměru 43. 503% na souhrnný poplatek – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Žalovaná částka 3 422,00 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny (z každé splátky na jistinu započteno v poměru 56. 497%) a z nesplacené části souhrnného poplatku (z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43. 503% - souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostního inkasa splátek - týdenní výběr splátek v místě bydliště klienta) – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá jako důkaz, ovšem žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 5 668,00 Kč, vydělil týdenní splátkou 152,00 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce by podle tohoto klíče nastala již ke dni 31.05.2019. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje 31.10.2019 a datum prodlení ke dni 01.11.2019“. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaný v dokumentu označeném jako Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] svým podpisem dne [datum] potvrdil, že od společnosti žalobkyně převzal v hotovosti částku ve výši 5 000 Kč jako jistinu úvěru. V uvedené smlouvě se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 4 090 Kč. Částka 4 090 Kč, tj. částka, kterou měl žalovaný vrátit spolu s jistinou úvěru byla ve smlouvě rozčleněná do tří položek, a to jako úrok ve výši 990 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 600 Kč. Splácení úvěru bylo stanoveno na 60 týdenních splátek po 151,50 Kč placených v hotovosti k rukám osoby určené žalobkyní s datem 1. splátky dne 14.9.2018 a každé další 7 dní po datu splatnosti splátky předchozí. Smlouva dále obsahovala odkaz na Smluvní podmínky a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jako na svoji nedílnou součást. V uvedeném formuláři, resp. ve smlouvě je stanoveno, že tzv. RPSN u sjednaného úvěru zápůjčky činí 212,77 % a samotná úroková sazba 70,89 % ročně. Ve zmíněných Smluvních podmínkách je dále definovaná služba, za kterou je požadován poplatek ve výši 1 500 Kč. Z platební historie zaznamenané žalobkyní vyplývá, že žalovaný žalobkyni dosud uhradil 5 668 Kč. Soud dále zjistil, že se žalobkyně na žalovaného obrátila s předžalobní upomínkou ze dne 27.11.2020, v níž jej vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 3 422 Kč. 4. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 obč. zák. účinného, dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jednání žalobkyně soud považuje za neplatné, neboť se podle ust. § 580 obč. zák. příčí dobrým mravům. Uvedený rozpor soud v daném případě shledává v části ujednání týkající se plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků. Soud totiž ujednání o poplatcích vedle sjednaného úroku ve výši 4 090 Kč považuje za ustanovení smlouvy, které obchází standardní a spravedlivé ujednání o ceně poskytnutých peněžních prostředků. Ujednání o úroku ve výši 990 Kč je doplněno o poplatek za činnost v podobě zpracování a doručení úvěru a dále o poplatek za hotovostní inkaso splátek, tj. za službu, jejíž poskytnutí v žalobě žalobkyně ani netvrdila, natož prokázala. Uvedené poplatky ve smlouvě adhezního charakteru, tj. ve smlouvě, o jejímž obsahu nemohla žalovaná vyjednávat, považuje soud pouze za zastření skutečného účelu sjednaných poplatků. Činnost, za níž žalobkyně poplatky požaduje je činností, která je výhodná rovněž pro žalobkyni, a kterou žalobkyně jako věřitel musí z logiky věci vykonat, aby mohla peněžní prostředky poskytnout a přijmout splátky. Pokud žalobkyně tuto činnost vymezila jako nějakou zvláštní placenou službu, jedná se o obcházení zákona ve snaze zakrýt skutečný účel uvedeného plnění, tj. navýšení platební povinnosti žalované. Veškeré platební povinnosti nad rámec vrácení jistiny, a to s přihlédnutím k neprokázání poskytnutí služeb hotovostního inkasa, tak soud s ohledem na absenci dalších skutkových tvrzení považuje za úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, která ve svém důsledku způsobuje zmíněný rozpor s dobrými mravy. Soud odkazuje v daném případě na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen právní názor, že za přiměřený úrok je možné považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytnutého bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce. V daném případě má soud za to, že lze pro tyto účely použít údaj o tzv. roční procentní sazbě nákladů, která sice není shodná s výší úrokové sazby, avšak případný rozdíl by byl dán pouze časovou hodnotou peněz. V době uzavření smlouvy, tj. v září roku 2018 byla podle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB [webová adresa]) roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů v tomto období na úrovni 8,86, což znamená, že RPSN v dané smlouvě o zápůjčce celorepublikový průměr přesahovala více než 24 x. S ohledem na uvedené závěry o neplatnosti smlouvy je nutno na poskytnuté peněžní prostředky nahlížet jako na bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, obč. zák., kterého se žalovanému na úkor žalobkyně dostalo Soud má totiž dále za to, že v duchu zmíněného rozhodnutí NS ve věci 21 Cdo 1484/2004 ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť v případě daného úvěru bylo záměrem žalobkyně získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, a úvěr je dle shora uvedené zákonné definice spojen s povinností platit úroky. Smlouva je tak neplatná jako celek. Přestože žalovaný neměl povinnost peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, měl s ohledem na její neplatnost uvedené peněžní prostředky vrátit z titulu zmíněného bezdůvodného obohacení. Soud zjistil, že žalovaný dokonce bezdůvodné obohacení přeplatil, tudíž již není co vydávat, a soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Právní závěry vyplývající z rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 byly zopakovány v rozhodnutí NS 33 Odo 236/2005, a žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelských úvěru tak měl ustálenou judikaturu v tomto směru vzít v rámci svého podnikání v úvahu. Neučinila tak, a po svých dlužnících tudíž požadoval plnění v rozporu s právním řádem. 5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., na základě kterého by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, jako úspěšný účastník sporu. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízení žádné náklady nevznikly, soud tedy o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.