23 C 177/2021-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 1 950 Kč s příslušenstvím z titulu uznání dluhu. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Dne [datum] uznal žalovaný vůči žalobkyni svůj dluh ve výši 1 950 Kč. Důvodem vzniku tohoto dluhu byly neuhrazené náklady za ošetření a pobyt v Protialkoholní záchytné stanici [obec] provozované žalobkyní dne [datum]. V rámci uznání dluhu se žalovaný zavázal uhradit výše uvedenou dlužnou částku nejpozději do 10. 6. 2020. Žalovaný však tento svůj dluh nezaplatil. Předžalobní výzvou ze dne 30. 3. 2020 byl žalovaný zástupcem žalobkyně opětovně vyzván k úhradě výše uvedené dlužné částky, avšak žalovaný na výzvu nikterak nereagoval a dlužnou částku do dne vyhlášení rozsudku neuhradil. 5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého, uzná-li někdo svůj dluh, co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl. Žalovaný platně uznal dne 9. 5. 2019 vůči žalobkyni dluh ve výši 1 950 Kč, a to se splatností do 10. 6. 2019. Jelikož žalovaný svoji povinnost úhrady uznaného dluhu řádně a včas nesplnil, a i přes písemnou výzvu zástupce žalobkyně tento svůj dluh dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím, a to včetně úhrady úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 950 Kč od 11. 6. 2019 do zaplacení. 7. V části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady úroku z prodlení z částky 1 950 Kč ve výši 9,75 % ročně od 9. 6. 2019 do 10. 6. 2019, soud žalobu zamítl. Splatnost předmětného dluhu žalovaného byla v uznání dluhu vymezena slovy„ do 30 dnů od podpisu této listiny“. Poslední den takto stanovené lhůty pro zaplacení v konkrétním případě připadl na 8. 6. 2019, tedy na sobotu. Jak již bylo uvedeno výše, připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující, v projednávané věci tedy pondělí 10. 6. 2019. V prodlení s úhradou předmětného dluhu se tak žalovaný ocitl den následující po uplynutí této lhůty, konkrétně dne 11. 6. 2019. 8. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 950 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.