23 C 196/2020-30 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 2 565 Kč z titulu neuhrazených televizních poplatků. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Jak bylo zjištěno z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne [datum], žalovaná oznámila, že je na adrese [adresa žalované], od srpna roku 1976 vlastníkem televizního přijímače. Přestože žalovaná žalobkyni neoznámila změnu ve vlastnictví televizního přijímače, ani změnu svého bydliště či skutečnost, že poplatníkem televizního poplatku je jiná osoba žijící s žalovanou ve společné domácnosti, poplatek ve výši 135 Kč měsíčně od [datum] [datum] neuhradila. Dne 12. 3. 2020 vyzvala žalobkyně prostřednictvím České pošty, s. p., žalovanou k úhradě dlužné částky za období od [datum] do [datum] ve výši 2 965 Kč, a to včetně kapitalizovaných úroků z prodlení. I přes tuto výzvu žalovaná žalobkyní požadovanou částku až do dne vyhlášení rozsudku neuhradila. Podle § 3 zákona č. 348/2005 Sb., zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), se poplatníkem televizního poplatku rozumí fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích činí měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč a měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 1, 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 8 odst. 2 téhož zákona je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal. Podle § 8 odst. 6, odst. 8 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je poplatník povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona změny ve skutečnostech rozhodných pro evidenci a placení televizních poplatků a ve lhůtě 15 dnů ode, kdy nastala skutečnost odůvodňující odhlášení televizního poplatku, žalovaná byla rovněž v takovém připojit i písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené [anonymizována dvě slova] bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalovaná se jako vlastník televizního přijímače stala ve smyslu § 8 odst. 2 a § 3 odst. 2 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání poplatníkem televizního poplatku. Povinností žalované bylo měsíčně žalobkyni platit televizní poplatek ve výši 135 Kč (§ 6 zákon o rozhlasových a televizních poplatcích). Žalovaná však předmětný poplatek za televizní vysílání nezaplatila. Pokud žalovaná měla za to, že její povinnost k úhradě televizních poplatků nebyla dána, bylo její povinností písemně oznámit žalobkyni změny ve skutečnostech rozhodných pro evidenci a placení televizních poplatků, a to ve lhůtě 15 dnů ode, kdy nastala skutečnost odůvodňující odhlášení televizního poplatku. Žalovaná byla rovněž v takovém případě povinna připojit i písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá ze zákonem o rozhlasových a televizních poplatcích předvídaných skutečností. Protože žalovaná však ničeho z toho neučinila, vznikla jí povinnost k úhradě částky představované neuhrazeným televizními poplatky za období od [datum] do [datum] ve výši 2 565 Kč, a to včetně zákonných kapitalizovaných úroků z prodlení od 15. 7. 2018 do 15. 1. 2020 ve výši 362,88 Kč. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Výši těchto nákladů soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Takto soud žalobkyni přiznal podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené dva úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Zároveň soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované, aby tuto náhradu zaplatila žalobkyni k rukám jejího zástupce.