33 C 251/2021-16 — Okresní soud v Sokolově

1. Osvojitel požádal návrhem ze dne [datum] o osvojení [celé jméno osvojenkyně]. Návrh odůvodnil tím, že uzavřel v roce [rok] manželství s [jméno] [příjmení], matkou osvojenkyně, kterou společně vychovávali. Od počátku jej brala za otce, s biologickým otcem [jméno] [příjmení] ve styku nebyla. O osvojení se navrhovatel pokoušel již v době nezletilosti osvojenkyně, ale biologický otec nedal souhlas. Biologický otec zemřel, a proto nyní hodlá navrhovatel osvojit svoji dceru [jméno]. 2. Osvojenkyně [celé jméno osvojenkyně] se k návrhu na osvojení připojila. 3. Navrhovatel doplnil, že se od jejích 3 měsíců se o ni staral jako o vlastní, bere ji za svoji dceru a vytvořilo se mezi nimi silné citové pouto. Biologický otec osvojenkyně zemřel. Matka osvojenkyně s osvojením vyslovila souhlas. 4. Osvojenkyně uvedla, že navrhovatel jí byl vždy otcem, společně s matkou jí vychovával a mají vztah otce a dcery. S biologickým otcem se nestýkala, byl pro ni cizí člověk. 5. Jelikož účastníci učinili tvrzení osvojitele nespornými, považoval je soud za svá skutková zjištění, ze kterých vycházel i při právním posouzení věci. 6. Osvojenkyně prohlásila, že se v roce [rok] se provdala za [jméno] [příjmení], manželství bylo rozvedeno Okresním soudem v Sokolově ke dni [datum]. Z manželství se narodil syn [jméno] [příjmení]. Z partnerského vztahu s [jméno] [příjmení], narozeným [datum], se narodil syn [jméno] [příjmení], [datum narození]. Z výpisu z Centrální evidence obyvatel soud jistil, že osvojenkyně je od [datum] rozvedená. 7. Navrhovatel při jednání uvedl, že de facto od narození [jméno] žil s ní a její matkou ve společné domácnosti a po celou dobu považuje [jméno] za svoji dceru. Osvojenkyně [celé jméno osvojenkyně] uvedla, že navrhovatele považuje za svého otce a vždy s ním měla perfektní vztah. Dále uvedla, že má zájem, aby vedle svého příjmení mohla užívat i příjmení navrhovatele. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že je matkou osvojenkyně a manželkou navrhovatele. S biologickým otcem osvojenkyně se po rozvodu nestýkali, nyní již není na živu. Navrhovatel byl pro [jméno] otcem, který ji od mala vychovával, a na kterého se může ve všech ohledech spolehnout. Vyjádřila souhlas s rozhodnutím navrhovatele osvojit [jméno] i s připojením osvojitelovo příjmení k jejímu příjmení. 8. Podle ustanovení § 847 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) lze zletilého osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti. 9. Podle ustanovení § 852 o. z., má osvojení právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas. 10. Podle ustanovení § 806 odst. 1 o. z., dosáhlo-li osvojované dítě alespoň dvanácti let, je třeba vždy jeho osobního souhlasu, ledaže je mimo jakoukoli pochybnost, že by byl postup požadující osobní souhlas osvojovaného dítěte v zásadním rozporu se zájmy dítěte, nebo že dítě není schopno posoudit důsledky souhlasu. 11. [příjmení] [jméno] i syn [jméno] před soudem uvedli, že [celé jméno osvojitele] je jejich děda, za samozřejmé považují, že se na dědu mohou spolehnout. Oba synové dali po poučení soudu o účelu, obsahu a důsledcích souhlasu s osvojením k osvojením matky [jméno] navrhovatelem [celé jméno osvojitele] souhlas. Nezletilý [jméno] byl v řízení zastoupen opatrovníkem [územní celek], který před soudem uvedl, že osvojení je v souladu se zájmy nezletilého. 12. Podle ustanovení § 851 odst. 1,2 o. z. nemá osvojení zletilého vliv na jeho příjmení. Souhlasí-li s tím osvojitel, může osvojenec připojit osvojitelovo příjmení k svému příjmení; trvá-li manželství osvojitele a mají-li manželé společné příjmení, vyžaduje se souhlas i druhého manžela. 13. V daném případě bylo zjištěno, že zákonné podmínky pro osvojení zletilé osoby byly splněny. Osvojitel pečoval o osvojenkyni již v době její nezletilosti, když zároveň byl manželem její matky. Mezi osvojitelem a osvojenkyní existují vztahy odpovídající vztahům mezi otcem a dcerou. Osvojitel pečoval o osvojenkyni o jejích 3 měsíců jako o své vlastní dítě. Nebylo jištěno, že osvojení by bránily odůvodněné zájmy rodičů osvojenkyně. Její matka žije ve spokojeném manželském soužití s osvojitelem, biologický otec osvojenkyně zemřel dne [datum]. Osvojenkyně je rozvedená, nebyl proto vyžadován souhlas k osvojení jejím manželem (§ 850 odst. o. z.). Soud návrhu osvojitele vyhověl, když tímto rozhodnutím de facto potvrdil stávající stav i v rovině právní. Protože výslovný souhlas s osvojením své matky dal i syn [jméno] [příjmení] a syn [jméno] [příjmení], rozhodl soud v souladu se shora citovaným ustanovením o právních následcích i pro jejich osobu. O příjmení osvojenkyně bylo rozhodnuto podle § 851 odst. 2 o. z., když osvojenkyně projevila vůli připojit ke svému příjmení osvojitelovo příjmení a osvojitel i jeho manželka s tím souhlasili. 14. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 o. s. ř., když návrhu, ke kterému se osvojenkyně připojila, bylo vyhověno a žádnému z účastníků náklady řízení nevznikly.