42 C 253/2021-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 7 178 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], s.r.o., [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 18.4.2019. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], úvěr byl vyplacen k datu [datum], variabilní symbol platby: [číslo]. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Před poskytnutím úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaná částka se skládá z jistiny poskytnutého úvěru ve výši 5 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 030,05 Kč a z kapitalizovaného úroku ve výši 147,95 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Soud provedl ve věci dokazování, když z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila listinu nazvanou„ Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [číslo]“ ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“), která obsahuje jméno a příjmení žalovaného včetně jeho rodného čísla a adresy, dále číslo jeho bankovního účtu. V závěru Smlouvy je uvedeno, že žalovaný dne [datum] Smlouvu podepsal elektronickým kódem [číslo] Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy jakožto smlouva o úvěru, na základě Smlouvy měla být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč se splatností do 30 dnů od odeslání úvěru žalovanému, poplatek za poskytnutí úvěru při překročení doby splatnosti činí 2 030,05 Kč, při sjednané roční úrokové sazbě 36% činí pevně sjednaný úrok částku 147,95 Kč a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 8 039,05 %. Elektronický způsob komunikace na dálku je popsán v článku VII. Smlouvy. Z potvrzení o provedené bezhotovostní platbě ze dne [datum] soud dovodil, že částka 5 000 Kč byla toho dne poukázána na účet č. [bankovní účet] a pod variabilním symbolem [číslo]. Předžalobní výzva ze dne 9.10.2020 byla žalovanému zaslána prokazatelně téhož dne, jakož i oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9.10.2020 zaslané žalovanému postupitelem téhož dne. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato smlouva byla soudu předložena včetně seznamu postupovaných pohledávek v rámci své přílohy. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho. Ze zprávy [obec] [anonymizováno], a.s. ze dne 5.8.2021, kterou si soud vyžádal dle návrhu žalobkyně, bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] připsána částka 5 000 Kč a tento účet je účtem žalovaného. 4. Po zhodnocení shora uvedených důkazů má soud za to, že žalobkyně neprokázala uzavření závazku v podobě úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, a to uzavřením Smlouvy k datu tvrzenému žalobkyní. Právně tedy nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tj. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, dle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Smlouva neobsahuje podpis žalovaného, Smlouva měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek předchůdkyně žalobkyně, kde se měl žalovaný nejprve zaregistrovat zadáním osobních a kontaktních údajů, následně mělo dojít ke zřízení klientského účtu žalovaného. Poté měl žalovaný zaslat předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního spotřebitelského úvěru. Následně byla prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet a poté žalovaný dle tvrzení žalobkyně schválil návrh konkrétní smlouvy o úvaru, a to verifikačním kódem, který žalovaný obdržel v SMS zprávě. Přestože soud připouští, že smlouvu o úvěru je možné uzavřít prostředky komunikace na dálku, je však na žalobkyni, aby domáhá-li se plnění z takové smlouvy, prokázala uzavření takové smlouvy. Žalobkyně však neprokázala (ke způsobu uzavření Smlouvy žalobkyně nepředložila jediný důkaz), že způsobem popsaným v žalobě skutečně k uzavření Smlouvy došlo, tedy neprokázala postup zahrnující přihlášení klienta do chráněného internetového prostředí, vyplnění žádosti o registraci, o úvěr, odsouhlasení Smlouvy a souvisejících dokumentů žalovaným. Nelze tedy dovodit, že bylo uskutečněno právní jednání žalovaného, kterým žalovaný projevil vůli býti právně zavázán příslušnou Smlouvou. Žalobkyně prokázala, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyni tedy svědčí v důsledku výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace v řízení. 5. Na druhou stranu soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému částku 5 000 Kč, a to dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet]. Tato skutečnost vyplývá ze zprávy banky vyžádané k návrhu žalobkyně a z potvrzení o provedené bezhotovostní platbě. Výsledky dalšího provedeného dokazování nebylo nijak zpochybněno, že se jedná o plnění, kterého se dostalo žalovanému bez právního důvodu, a žalovaný sám proti žalobě neuplatnil žádné námitky. Soud tedy aplikoval pravidla o bezdůvodném obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 6. Soud se zabýval i otázkou žalobkyní uplatněného úroku z prodlení a dospěl k závěru, že dluh z bezdůvodného obohacení je dluhem, u něhož nebyl ujednán čas splnění. Je proto na místě vyjít z pravidla obsaženého v § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ V daném případě žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně předžalobní výzvou, která byla dána k poštovní přepravě dne 9.10.2020. Při pravidelném běhu věcí mohla do sféry dispozice žalovaného dorazit nejprve dne 10.10.2020, a tedy nejprve dne 11.10.2020 měl žalovaný plnit. Proto má ode dne následujícího (od 12.10.2020) žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 12.10.2020 z částky 5 000 Kč rovnající se bezdůvodnému obohacení žalovaného. V tomto rozsahu soud také žalobě ve výroku I tohoto rozsudku vyhověl. 7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť další nároky žalobkyně se opírají o obsah Smlouvy, jejíž uzavření nebylo prokázáno. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 416,92 Kč, přičemž tato částka představuje 28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 178 Kč sestávající