42 C 357/2021-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 9 186,67 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Aktivní legitimace žalobce je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy č. 1 – Seznamu pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobcem a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Banka“). Banka uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o Bankovních produktech a službách (dále jen„ Smlouva“), na základě níž se Banka zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky Banky (dále jen„ VOP“), Produktové podmínky kontokorentního úvěru (dále jen„ Podmínky KKÚ“), a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku (dále jen„ Podmínky BÚ“), s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a souhlasil, stejně tak jako s obsahem Úrokového lístku a Sazebníku poplatků a což stvrdil svým podpisem Smlouvy a Dispozic. V uvedené smlouvě se Banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet] specifikovaný v Dispozicích ke Smlouvě, jež jsou její nedílnou součástí. Dále se Banka zavázala provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalovaného a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu proměnlivou úrokovou sazbou uveřejněnou v aktuálním sazebníku. Žalovaný se zavázal svěřit Bance peněžní prostředky, dodržovat podmínky sjednané v Dispozicích smlouvy, udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku, a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platného Sazebníku. Banka se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno], kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše Povoleného úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč sjednaného v aktuálních Dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet Měsíční kreditní příjem a Kreditní období na běžném účtu a nepřekročit Povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu Banka využila svého práva a v souladu se Smlouvy a Podmínkami KKÚ převedla dne [datum] aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 9 186,67 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což Banka písemně oznámila žalovanému, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila Banka svého práva a prohlásila v souladu s Produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni [datum], neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Žalovaný tak nadále dluží žalobci na jistině částku 9 186,67 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] ve výši 1 234,80 Kč, úrok z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 9 186,67 Kč od 29.01.2021 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 21,99 % p.a. z částky 9 186,67 Kč od 29.01.2021 do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobce v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzval k zaplacení a nabídl mu smírné – mimosoudní řešení, spočívající v možnosti dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Zaslána předžalobní výzva na poslední známou adresu žalovaného v souladu s § 142a o.s.ř.“ 2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila a zůstala zcela pasivní. Žalobkyně omluvila svou nepřítomnost u ústního jednání a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž došel k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaná a předchůdkyně žalobkyně dne [datum] uzavřeli Smlouvu o bankovních produktech a službách a dne [datum] Dispozici k výše uvedené smlouvě (společně dále jen„ Smlouva“), na základě těchto dvoustranným právních jednání se předchůdkyně žalobkyně zavázala vést pro žalovanou běžný účet č. [bankovní účet] a povolit žalované debetní zůstatek na běžném účtu do limitu 5 000 Kč (kontokorentní úvěr). Žalovaná se zavázala udržovat měsíčně na běžném účtu příjem ve výši minimálně 50% povoleného úvěrového limitu, roční úroková sazba poskytnutého kontokorentního úvěru činí 21,99%. Jako součást Smlouvy žalobkyně předložila Základní podmínky běžného účtu a platebního styku, Základní produktové podmínky spotřebitelského úvěru, Všeobecné produktové podmínky a Sazebník poplatků. K běžnému účtu byla žalované vydána platební karta, jak vyplývá ze Smlouvy. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného ke dni 25.1.2021 vyplývá, že žalovaná k datu 25.1.2021 dluží předchůdkyni žalobkyně na jistině poskytnutého úvěru částku 9 186,67 Kč. Z důvodu neplnění podmínek Smlouvy došlo v souladu se Smlouvou ke zrušení možnosti přečerpání běžného účtu žalované do povoleného debetu s limitem - 5 000 Kč – viz oznámení o ukončení poskytování [anonymizováno] ze dne 11.2.2019, dlužná částka na běžném účtu žalované byla převedena na nově otevřený úvěrový účet žalované č. [bankovní účet] – viz oznámení o otevření úvěrového účtu ke splacení [anonymizováno] ze dne ze dne 5.3.2019 a tato dlužná částka na úvěrovém účtu se stala okamžitě splatnou – viz dopis předchůdkyně žalobkyně ze dne 10.7.2019. Žalobkyně prokázala, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyni tedy svědčí v důsledku výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace v řízení. Předžalobní výzvu ze dne 23.2.2021 zaslala žalobkyně žalované dne 24.2.2021, žalovaná tak byla upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky žalobkyně. 4. Po zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že na základě výše uvedené platně uzavřené Smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou Základní podmínky běžného účtu a platebního styku, Základní produktové podmínky spotřebitelského úvěru, Všeobecné produktové podmínky a Sazebník poplatků, vznikl mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou závazek v podobě smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ („ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“), na základě výše uvedené Smlouvy žalovaná čerpala částku popsanou v žalobě, nedodržela však svou povinnost z uzavřené smlouvy o úvěru, tj. vrátit částku jistiny úvěru a uhradit sjednané úroky a sjednané poplatky. Z provedeného dokazování je přitom zřejmé nejen to, že žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a jakým způsobem, ale také v jakém rozsahu svou uvedenou povinnost nesplnila, přičemž žalobkyně v žalobě dostatečně jasně popsala složení celkové dlužné částky, v rámci které je obsažena dlužná, dlužné poplatky a sjednaný úrok. Žalobkyně má rovněž právo na úhradu úroků z prodlení (a to i v jejich kapitalizované podobě) dle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s ohledem na tvrzený počátek prodlení žalované. Soud tedy podané žalobě plně vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 254,06 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrad