7 C 236/2021-24 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě této smlouvy zajišťovala žalobkyně žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu a to až do dne [datum], kdy byla Smlouva ukončena. V souladu s čl. 4 zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize DIGI TV měla žalovaná povinnost do 10 dnů od ukončení Smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení Set-top Bo/CA Modul seriové číslo [anonymizováno] (dále jen„ technické zařízení“). Toto technické zařízení, které žalovaná od žalobkyně převzala, což stvrdila svým podpisem na Smlouvě, v rozporu se svými povinnostmi žalovaná žalobkyni po ukončení Smlouvy nevrátila, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč. Žalovaná byla vyzvána dne 6.01.2021 právním zástupcem žalobkyně k vrácení technického zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácené technické zařízení. Žalovaná ani na základě takového upomenutí před podáním této žaloby své závazky vůči žalobkyni nesplnila, a to ani částečně, a proto žalobkyni nezbývá než se domáhat zaplacení dlužné částky v celkové výši 5 000 Kč s příslušenstvím soudní cestou. Žalovaná se neuhrazením žalobkyní oprávněně vyúčtované smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč dopustila porušení svých právních povinností plynoucích ze smluvního vztahu a ocitla se v prodlení. Žalobkyně tak má za to, že jí podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění přísluší kromě nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené příslušným nařízením vlády. Proto žalobkyně uplatňuje současně se svým nárokem na zaplacení jistiny rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč a to, s ohledem na dodatečnou lhůtu ke splnění povinností poskytnutou právním zástupcem žalobkyně žalované ve výzvě ze dne 4.11.2020 do dne 14.11.2020, za dobu od 15.11.2020 do zaplacení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně k návrhu připojila, smlouvu [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací- kombinovaná televize ze dne [datum]. Dále všeobecné obchodní podmínky, výzvu k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ze dne 10.12.2019 a 6.01.2021 + podací lístek. Z předložených listin zcela jednoznačně vyplývá, že žalobkyně v souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 (dále jen „o. z.“), uzavřela se žalovanou smlouvu o připojení a poskytování veřejných služeb prostřednictvím sítě internet, na základě které přenechala žalované do užívání Set-top Bo/CA Modul seriové číslo [anonymizováno], s ujednáním o zaplacení smluvní pokuty pro případ jeho nevrácení ve výši 5 000 Kč. Podle § 2048 o. z., platí, že ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle článku 8 bod 8.2 všeobecných podmínek a reklamačního řádu vznikla žalované v případě ukončení smlouvy povinnost technická zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.