7 C 264/2019-12 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se žalobou domáhaly zrušení a vypořádání svého spoluvlastnictví k bytové jednotce [číslo] v budově v budově [adresa], [číslo], [číslo] v ulici [ulice], spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo], to vše v k.ú. a obci [obec], zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, [stát. instituce], když nadále nemají zájem setrvávat ve spoluvlastnictví k uvedené nemovitosti se žalovanou, která vlastní podíl o velikosti ½ na nemovitosti a každá z žalobkyň je vlastnicí ¼ nemovitosti. Návrh odůvodnily tím, že s ohledem na bydliště 1. žalobkyně v USA a s ohledem na vzdálenost bydliště 2. žalobkyně od nemovitosti, je pro ně užívání nemovitosti nepraktické a nevyhovující. V bytě vznikají náklady na služby, kdy žalobkyně 2 uhradila dluhy spojené s bytem za období od 4/ 2019 do 12/ 2020 v celkové částce 76 824 Kč a částce 37 595 Kč za období roku 2021. Po žalované požaduje uhradit částku 38 412,10 a částku 18 797,50 Kč, což odpovídá polovičnímu podílu žalované na uhrazených platbách za služby poskytované do bytové jednotky. Jelikož žalobkyně nemají zájem na přikázání věci do jejich výlučného vlastnictví, navrhují, aby bytové jednotka byla prodána ve veřejné dražbě, případně přikázána do výlučného vlastnictví žalované. Ve věci již bylo zdejším soudem rozhodnuto rozsudkem ze dne 25.06.2020 č.j. 7 C 264/2016-62. Toto rozhodnutí bylo Krajským soudem v Plzni zrušeno usnesením ze dne 3.02.2021 č.j. 61 Co 207/2020. V mezidobí se soudu podařilo vypátrat pobyt žalované, které byl v řízení o posouzení její svéprávnosti ustanoven opatrovník podle § 465 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná, zastoupená v řízení opatrovníkem k žalobě uvedla, že v předmětném bytě v současné době bydlí a chce jej nabýt do svého výlučného vlastnictví. Uvedla, že má německé státní občanství a tím pádem nemá v české republice nárok na žádné dávky. Je bez zaměstnání a bez prostředků. Z tohoto důvodu již od roku 2019 neplatí žádné platby za bydlení. U zdejšího soudu probíhá dědické řízení po bratru žalované, kdy na jeho základě by měla nabýt nějaké finanční prostředky a podíl na nemovitosti. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud listinné důkazy. Z výpisu z Katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jsou spoluvlastnice bytové jednotky [číslo] v budově [adresa], [číslo], [číslo] v ulici [ulice], spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo], to vše v k.ú. a obci [obec], zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, [stát. instituce]. Žalované náleží podíl o velikosti ½ a žalobkyním každé po ¼. Z dopisu právního zástupce žalobkyň adresovanému žalované dne 6.06.2019 soud zjistil, že žalobkyně učinili žalované návrh na zrušení spoluvlastnictví k bytové jednotce a její prodej. Z poštovní poukázky na 76 824 Kč, bylo zjištěno, že žalobkyně 2 uhradila dluhy vzniklé s užíváním bytu za období do prosince 2020. Tomu odpovídá o zaslaná upomínka na shodnou částku z 11.12.2020. Z rozpisu pohledávek pak vyplývá, že dluh je činěn platbami záloh na plnění poskytovaná do bytu a následné vyúčtování těchto plateb za období od května 2019 do prosince 2020. Z dalších důkazů pak je zřejmé, že platby za byt i v roce 2021 hradila žalovaná 2, která celkem uhradila částku 37 595 Kč, což vyplývá zejména z poštovní poukázky na 6 273 Kč, na částku 4 662 Kč, 14 400 Kč a 12 260 Kč. Na základě zjištění učiněných z předložených listin a z mezi účastníky nesporných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastnice tohoto řízení jsou spoluvlastnice bytové jednotky [číslo] v budově [adresa], [číslo], [číslo] v ulici [ulice], spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo]. Byt začala žalovaná užívat někdy v roce 2018. Je bez zaměstnání a bez finančních prostředků, proto za byt nikdy nehradila žádné náklady. 2. žalovaná uhradila na nákladech za služby do předmětného bytu dne částku 76 824 Kč za dluhy do prosince 2020 a za rok 2021 celkem částku 37 595 Kč, kdy soud má tato tvrzení žalované za prokázaná, ačkoliv poštovní poukázky jsou vedeny na jméno žalované. Ta ale uvedla, že za byt nikdy nehradila. Ani přes výzvu k úhradě podílu, odpovídajícímu jedné polovině této částky žalovaná 2. žalobkyni ničeho neuhradila. Mezi účastníky byla nesporná hodnota bytové jednotky v částce 1 200 000 Kč. Soud dále zjistil, že u zdejšího soud probíhá pod sp. zn 18 D 682/2019 pozůstalostní řízení po [jméno] [příjmení], bratru žalované, kdy vedením řízení byla pověřena notářka [anonymizováno] [příjmení]. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle ustanovení § 1141 OZ, spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. Spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních. Podle ustanovení § 1141 OZ, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 2991 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Vzhledem k tomu, že žalobkyně bytovou jednotku neužívají, s jejím vlastnictvím jsou pro ně spojené pouze náklady, pokusily se tuto situaci řešit tím, že požádali soud o zrušení spoluvlastnictví. Žalovaná, která v současné době byt užívá, projevila zájem nabýt jej do svého výlučného vlastnictví a souhlasila s hodnotou bytu stanovenou na 1 200 000 Kč. S ohledem na své majetkové poměry požádala o možnost úhrady vypořádacího podílu žalobkyním až po skončení dědického řízení, ve kterém by měla potřebné prostředky nabýt. Soud proto s využitím § 160 o.s.ř., umožnil žalované uhradit žalobkyním vypořádací podíl z bytové jednotky, každé po 300 000 Kč, ve lhůtě do 31.06.2022. Pokud jde o nárok 2. žalované na úhradu částky 38 412,10 Kč a částky 18 797,50 Kč, tak i ten považuje soud za důvodný. Žalobkyně prokazatelně uhradila náklady na služby spojené s vlastnictvím bytové jednotky v plné výši za rok 2019, 2020 a 2021, tedy nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Má tedy nárok na náhradu vynaložených částek, které uhradila v rozsahu podílu žalované, tedy dle dikce shora citovaného § 2991, které uhradila za někoho, kdo měl po právu plnit sám. Žalovaná byla opakovaně kontaktována ze strany žalobkyň, avšak bezúspěšně. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyním, jež byly v řízení zcela úspěšné, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 000 Kč. Výše nákladů by v případě jejich uplatnění v zákonné výši činila částku mnohem vyšší, kdy však právní zástupce žalované svůj nárok na náhradu nákladů řízení omezil toliko částkou 10 000 Kč. I zde soud odložil splatnost náhrady do 31.06.2022.