11 C 177/2021-60 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně uvedla v žalobě, že je na základě pracovní smlouvy uzavřené [datum] zaměstnankyní žalované. Pracuje jako uklízečka. Pracovní smlouvu uzavřela pod svým tehdejším příjmením [příjmení]. Jako zaměstnavatel je uveden právní předchůdce žalované – Okresní ústav sociálních služeb v [obec]. Pracovní poměr vznikl [datum]. Žalovaná jako zaměstnavatel nikdy v minulosti proti žalobkyni nevznesla žádné připomínky či námitky ke způsobu výkonu její pracovní činnosti, naopak ji opakovaně odměňovala mimořádnými odměnami. Žalovaná je příspěvkovou organizací zřízenou Karlovarským krajem, poskytuje sociální služby, mj. celoroční pobytové služby, pomoc a podporu lidem, zejména seniorům v nepříznivé sociální situaci, provozuje zařízení pro seniory a asistované žití. V rámci své činnosti poskytuje klientům stravovací služby. Zaměstnanci mají možnost zaměstnaneckého stravování. Této možnosti využívá i žalobkyně. Stejně jako ostatní zaměstnanci si kupuje každý měsíc stravenky, na které čerpá zaměstnaneckou stravu. Stejně jako její spolupracovnice měla svolení k tomu, aby si jídlo brala s sebou. Ve středu [datum] – v době, kdy již klienti skončili s obědem - šla žalobkyně společně se svou spolupracovnicí [jméno] [příjmení] pro svůj oběd a v té souvislosti vyšlo v jídelně najevo, že po strávnících (klientech) zbylo větší množství nespotřebované omáčky. Se spolupracovnicí [jméno] [příjmení] si vzaly misky a z toho, co z jídla přebývalo, si odlily, a to každá 2 naběračky omáčky. [příjmení] odnesly do prostoru tzv. aktivizace, tedy místnosti o velikosti cca 6 x 6 metrů, kde jsou s klienty zařízení prováděny různé aktivity, kde si obě odložily misky na stolek. Za chvíli do uvedeného prostoru přišla nadřízená paní [příjmení], společně s ředitelkou žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] a ptala se, komu misky patří. Žalobkyně společně s paní [příjmení] přiznaly, že misky s omáčkou si tam odložily. Ředitelka žalované reagovala tak, že šla vylít omáčku z uvedených misek do odpadu a poté sdělila, že v jedné misce bylo maso. Přítomny této události byly kromě žalobkyně a spolupracovnice [jméno] [příjmení] a ředitelky žalované a paní [jméno] [příjmení] i paní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalobkyně k nastalé situaci uvedla, že si obě nalily pouze omáčku, žádné maso nebraly ani neviděly, že by při vylévání omáčky ředitelkou žalované bylo zjištěno, že by v omáčce bylo i maso. Následně došlo k tomu, že ředitelka žalované společně s paní [příjmení] prohledaly celý prostor místnosti aktivizace. Tato událost se odehrávala v době mezi 12:30 až 13:00 hodin. Žalobkyně poté společně s paní [jméno] [příjmení] pokračovaly ve výkonu své pracovní činnosti. Později k žádosti paní [příjmení] podaly k celé záležitosti vysvětlení o tom, že si vzaly pouze omáčku, která zbyla. V době kolem 14,15 bylo žalobkyni i paní [jméno] [příjmení] sděleno, že se mají dostavit k ředitelce žalované, kde jim posléze ředitelka sdělila, že s nimi žalovaná rozvazuje pracovní poměr výpovědí dohodou a pokud dohodu nepodepíší, že s nimi bude rozvázán pracovní poměr okamžitě, k čemuž ředitelka doplnila, že v takovém případě budou mít žalobkyně i [jméno] [příjmení] problém najít si jiné zaměstnání. Žalobkyně i [jméno] [příjmení] byly přístupem ředitelky žalované velmi rozrušené, šokované z toho, že jim ředitelka rovnou předkládala vyhotovenou listinu o rozvázání pracovního poměru, kterou zjevně sama předem připravila, aniž by žalobkyně či [jméno] [příjmení] kdykoliv předtím uvažovaly o skončení pracovního poměru. Ani jedna z nich, tedy ani žalobkyně, ani paní [příjmení] zcela určitě ani slovně ani jiným způsobem nedaly najevo, že by uvažovaly o rozvázání pracovního poměru, zcela určitě ani jedna z nich neměla v úmyslu pracovní poměr ukončit. V reakci se obě rozplakaly, žalobkyně sama utekla na WC, a když se vrátila k ředitelce do kanceláře, zjistila, že její kolegyně paní [příjmení] již ředitelkou předpřipravenou dohodu o skončení pracovního poměru podepsala. V této zcela vyhrocené atmosféře pak předloženou dohodu žalobkyně podepsala také. Žalobkyně dále uvedla, že ředitelka bezprostředně poté našla za žalobkyni náhradu, když nově přijatá pracovnice má být kamarádkou vedoucí prostředního domova. Všechny doposud najevo vyšlé okolnosti případu nasvědčují tomu, že zde zcela zjevně existoval primární úmysl zaměstnavatele ukončit pracovní poměr s žalobkyní a nastalý incident ze [datum] s odebranými 2 lžícemi omáčky se již stal pouze záminkou pro zjevné a velmi hrubé a neudržitelné poškození zákonných práv žalobkyně. Žalobkyně se rozhodla bránit proti takovému svévolnému postupu ředitelky žalované. I kdyby její popis události byl zkreslen, je naprosto evidentní, že zaměstnavatel přikročil k rozvázání pracovního poměru z důvodů, které nelze označit jinak než za zcela malicherné (hodnota omáčky v řádu několika korun navíc zjevně určené k likvidaci zcela určitě nemůže naplňovat jakýkoliv důvod k rozvázání pracovního poměru), zcela určitě nikoliv za porušení pracovní kázně. Tento postup zaměstnavatele proto nelze hodnotit jinak než jako účelový a neopodstatněný. Je-li opodstatněné tvrzení zástupce odborové organizace o tom, že denně dochází k likvidaci značného množství nespotřebovaných potravin, je společenská škodlivost v jednání žalobkyně naprosto bagatelní, postup zaměstnavatele je zjevně v rozporu s dobrými mravy a proto nemůže požívat ochrany zákona. Je dále zcela zjevné, že ani žalobkyně ani její spolupracovnice neměly vůbec žádný důvod k ukončení pracovního poměru, nemohlo jít o jejich iniciativu, vůbec o skončení pracovního poměru neuvažovaly a je proto naprosto nezpochybnitelně prokázáno, že iniciátorem rozvázání pracovního poměru byl zaměstnavatel, který však zcela zjevně zneužil nastalé a zřejmě evidentně nesmyslně vyhrocené situace a dokonce pod pohrůžkou okamžitého rozvázání pracovního poměru tak fakticky přinutil zaměstnankyně, aby s rozvázáním pracovního poměru dohodou souhlasily. S přihlédnutím ke sdělenému stanovisku zástupce odborové organizace nelze dospět k jinému závěru, než že to byl zaměstnavatel, kdo fakticky zneužil vzniklé situace a obav zaměstnankyň z pohrůžky okamžitým zrušením pracovního poměru. Postup zaměstnavatele je třeba posuzovat jako výhrůžku či zneužití výkonu práva k újmě zaměstnance. Ukáže-li se, že zaměstnavatel jedná v rozporu s ustálenými dobrými mravy s přímým úmyslem způsobit zaměstnanci újmu, a je-li proto třeba jeho jednání hodnotit jako zneužití výkonu práva, nemůže ani dohoda o skončení pracovního poměru požívat právní ochrany a je třeba ji považovat za neplatný právní úkon. Zaměstnavatel tedy na zaměstnance nesmí činit žádný nátlak a vyhrožovat zaměstnanci čímkoliv, co není oprávněn provést, stejně tak nesmí hrozit ani tím, co oprávněn učinit je a podmiňovat tímto podpis dohody o skončení pracovního poměru. Vlivem popsaných okolností se žalobkyně v okamžiku podpisu„ dohody“ nacházela ve stavu tísně, který měl za následek, že jednala ve svůj neprospěch, což si však v dané chvíli neuvědomovala a bezmyšlenkovitě pod vyvolaným psychickým nátlakem žalované dohodu podepsala. [příjmení] způsobem žalovaná postupovala vůči zmíněné spoluzaměstnankyni paní [jméno] [příjmení]. Žalobkyně uvádí, že za daných okolností byla její vůle svobodně podepsat předmětnou dohodu vyloučena tísní, když za normálních okolností by dohodu o rozvázání pracovního poměru nepodepsala. Neměla žádný důvod ukončovat pracovní poměr, který zcela bezproblémově trvá více než dvacet let. S ohledem na všechny okolnosti případu je zjevné, že žalovaná vůbec nebyla oprávněna hrozit žalobkyni a její spolupracovnici tím, že s nimi rozváže pracovní poměr okamžitě, pokud nepodepíší předloženou dohodu o skončení pracovního poměru a pokud by k rozvázání pracovního poměru okamžitě došlo, že by obě zmíněné ženy neměly příležitost najít pro ně vhodnou práci. Jde zjevně o bezprávné výhrůžky, kterými si žalovaná fakticky úskokem vymohla podpis obou zaměstnankyň na předem připravený text dohody o skončení pracovního poměru. Žalovaná si musela být velmi dobře vědoma toho, že ze strany obou zaměstnankyň nejde a ani nemůže jít o projev svobodné vůle. Žalovaná zneužila svého silnějšího postavení, její postup proto nemůže požívat ochrany zákona. V případě, že zaměstnavatel při podpisu dohody o skončení pracovního poměru zaměstnanci vyhrožuje nebo činí na něj nátlak, je zaměstnanec dle ustanovení § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, oprávněn podat žalobu o neplatnost rozvázání pracovního poměru dohodou, a to ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit. Všechny shora uvedené skutečnosti byly žalované sděleny v dopise právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 4. 2021, který byl doručen prostřednictvím datové schránky. V témže dopise ze dne 16. 4. 2021 bylo žalované sděleno, že žalobkyně pokládá dohodu o rozvázání pracovního poměru ze [datum] za neplatnou a trvá na tom, aby byla dále zaměstnávána. Současně bylo žalované sděleno, že žalobkyně má zájem řešit celou vzniklou situaci smírně,