20 C 171/2022-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně požadovala vydání rozsudku, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí 76 673,49 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč. Požadovaná částka je podle žalobkyně tvořena nesplacenou jistinou čerpaných peněžních prostředků ve výši 67 795,44 Kč, dále úrok ve výši 6 372,26 Kč podle stavu ke dni prohlášení úvěru za splatný, tj. ke dni 21. 12. 2021, dále úrokem z prodlení počítaným z dlužné jistiny úvěru a kapitalizovaným ke dni 28. 6. 2022 ve výši 38,28 Kč, úrokem z prodlení počítaným z částky dlužného obchodního úroku a kapitalizovaným opět ke dni 28. 6. 2022 v částce 92,51 Kč, poplatky ve výši 875 Kč dle Sazebníku, a to poplatek za prohlášení úvěru za splatný, poplatek za odeslání upomínky a dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr, bylo-li sjednáno s tím, že tyto poplatky byly zaznamenány v platební historii a dalšími poplatky účtovanými podle Sazebníku poplatků za služby spojené s úvěrem ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně jako banka a žalovaný jako její klient uzavřeli dne [datum] prostřednictvím aplikace [příjmení] [příjmení] smlouvu označenou jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, expres půjčka. Uvedené smlouvě předcházela žádost žalovaného o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 70 000 Kč podaná prostřednictvím zmíněné aplikace. Soud dále zjistil, že žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného a uvedený proces a závěry zaznamenala ve vyjádření ze dne 9. 6. 2022, přičemž vyjádření předložené soudu se vztahovalo k procesu posuzování úvěruschopnosti před uzavřením uvedené smlouvy, v tomto vyjádření je tedy zaznamenán postup při individuálním hodnocení úvěruschopnosti na základě údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o půjčku ze dne [datum], které byly žalobkyní ověřovány popsaným způsobem. Z výpisu z úvěrového účtu vedeného žalobkyní pro žalovaného pod č. [bankovní účet] vyplývá, že peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč ke smlouvě [číslo] byly bankou poskytnuty dne [datum]. Z posledního výpisu k uvedenému úvěrovému účtu ze dne 26. 5. 2022 vyplývá, že konečný zůstatek nesplacené jistiny úvěru představuje částku 67 795,44 Kč s tím, že na vrub uvedeného účtu byly postupně připsány dlužné smluvní úroky ve výši 6 372,26 Kč, dále úroky z prodlení počítané z nesplacené jistiny úvěru ve výši 38,28 Kč, úrok z prodlení počítán z kapitalizovaného úroku připsaného k jistině ve výše 92,51 Kč a dále poplatky pojištění a pokuty spojené s poskytnutými peněžními prostředky ve výši 2 375 Kč s tím, že žalovaný měl tedy podle uvedeného výpisu splatný dluh ve výši 76 673,49 Kč. Z již zmíněné smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] vyplynulo, že na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v podobě úvěru ve výši 70 000 Kč s tím, že první čerpání mohlo nastat již zmíněného dne [datum]. Žalovaný se zavázal uvedené peněžní prostředky splácet formou pravidelných měsíčních anuitních splátek v počtu 72 s tím, že výše měsíční splátky představovala 1 762,99 Kč a dále úhradu pojištění ve výši 175 Kč, tedy část měsíční platbu ve výši 1 937,99 Kč a poslední měsíční anuitní splátku a úhradu pojištění při řádném splácení ve výši 4 435,30 Kč. Měsíční splátky a úhrady pojištění byly splatné k 18. dni v měsíci počínaje dnem 18. 2. 2021. Ve smlouvě byla dále sjednána roční úroková sazba ve výši 22,10 % ročně z poskytnutého úvěru s tím, že úroky měly být účtovány průběžně a zaúčtovány měsíčně v anuitní splátce. Tzv. RPSN byla stanovena na 24,49 % a žalovaný tak měl jako spotřebitel zaplatit celkem 129 432,59 Kč. Za součást smlouvy byly prohlášeny Všeobecné produktové podmínky odkazující na Sazebník poplatků za služby spojené s úvěrem, přičemž poplatky za tyto služby byly průběžně účtovány na vrub shora označeného úvěrového účtu žalovaného. Žalovaným poskytnuté splátky byly zaznamenány v platební historii, ze které vyplývá, že žalovaný částečně plnil na svůj dluh, a jím poskytnuté splátky byly započítávány podle smlouvy na sjednané splátky úvěru. Soud měl od žalobkyně k dispozici platební historii za období od 7. 12. 2021 do 22. 12. 2021, přičemž z této platební historie vyplývá, že výše dlužné částky představovala k posledně zmíněnému datu právě 76 673,49 Kč po započítání dlužných úroků, úroků z prodlení a poplatků spojených za služby s poskytnutým úvěrem. Soud dále zjistil, že se žalobkyně obrátila na žalovaného prostřednictvím oznámení ze dne 23. 12. 2021, v němž mu sdělila, že úvěr prohlašuje za splatný v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek, a to ke dni 21. 12. 2021. Dlužná částka byla stanovena na 76 673,49 Kč, přičemž jak již soud zmínil, uvedená částka odpovídá záznamu ve výpisu z úvěrového účtu. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 6. 1. 2022. Uvedená výzva byla podána k poštovní přepravě tak, jak vyplývá z příslušného podacího archu. O zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 29. 6. 2022, v němž byl rovněž upozorněn na výši dlužné částky, a byla mu stanovena dodatečná lhůta sedmi dnů od odeslání uvedeného dopisu, který byl k poštovní přepravě předán téhož dne, jak vyplývá z příslušného podacího lístku předloženého žalobkyní. 4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru vznikl mezi žalobkyní jako bankou a žalovaným jako spotřebitelem závazek v podobě Smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 obč. zák., na základě kterého žalobkyně splnila povinnost úvěrujícího poskytnout žalovanému jako úvěrovanému na jeho požádání peněžní prostředky, v daném případě ve výši 70 000 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit smluvené úroky. Žalovaný svůj závazek splácet smluveným způsobem porušil, a žalobkyně tak využila svého oprávnění vyplývajícího ze smlouvy a navazujících Všeobecných obchodních podmínek požádat o předčasné jednorázové splacení dlužných peněžních prostředků, jejichž splatnost nastala ke dni 21. 12. 2021, jak vyplývá z oznámení o prohlášení úvěru za splatný. Žalovaný v průběhu řízení nevyvrátil, že by peněžní prostředky v uvedené výši dosud nevrátil, a soud mu tak splnění této povinnosti uložil tímto rozsudkem s tím, že žalovaný je dále povinen zaplatit smluvený úrok a dále poplatky za služby a náklady spojené s úvěrem tak, jak byly v souladu s příslušným Sazebník zaúčtovány na vrub jeho úvěrového účtu. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. dle ustanovení § 1970 obč. zák. jdoucí ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 22. 12. 2021. 5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého byla náhrada nákladů řízení přiznána žalobkyni jako úspěšnému účastníku sporu. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 068 Kč a dále odměna advokáta za zastupování žalobkyně v řízení ve výši určené dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, za dva úkony právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení a písemného podání ve věci samé – žaloby, po 4 180 Kč a dále odměna v poloviční výši, tj. ve výši 2 090 Kč za tzv. předžalobní upomínku spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby rovněž dle advokátního tarifu. Spolu s příslušnou DPH, kterou je zástupce žalobkyně povinen odvést podle zvláštního právního předpisu tyto náklady představují 16 801,50 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Do nákladů řízení soud oproti požadavku žalobce nezahrnul odměnu za úkon právní služby v podobě předžalobní výzvy v plné výši, a to s přihlédnutím k tomu, že podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. se úspěšnému účastníku sporu přiznávají pouze potřebné náklady potřebné k účelnému uplatňování práva. Ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. sice stanoví jako podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení zaslání tzv. předžalobní upomínky, avšak pro účely splnění této podmínky postačí zaslání tzv. výzvy jednoduché. Soud se tak již nezabýval vůbec posuzováním toho, zda předžalobní výzva naplňuje charakter tzv. výzvy kvalifikované, či pouze jednoduché výzvy k plnění, neboť případná kvalifikovaná výzva by v daném případě nepředstavovala účelné náklady k uplatnění práva žalobce. V daném případě totiž nebylo zjevné, že by mezi účastníky byl před zahájením tohoto řízení spor např. o charakter dlužné částky či její výši, který by vyžadoval před podáním žaloby kvalifikovaný rozbor, a tudíž pro upozornění na případné soudní řízení postačovala již zmíněná výzva jednoduchá. 6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s tím, že neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější, než zákonem podpůrně určené tří denní.