23 C 283/2022-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 6. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 35 986,86 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění tohoto svého nároku žalobkyně uvedla, že dne 2. 8. 2021 byla mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byl dokument s názvem Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru, a to tak, že žalovaný znění uvedených dokumentů odsouhlasil. Předchůdkyně žalobkyně se předmětnou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně do 1. 9. 2021 vrátit, jakož i do stejného data předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 5 750 Kč. Žalovaný však tyto poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně řádně a včas nevrátil, čímž mu vznikla povinnost, vyjma vrácení předmětných peněžních prostředků a úhrady částky 5 750 Kč, rovněž uhradit předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, jakož i povinnost k úhradě paušálních nákladů spojených s upomínáním žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2021 převedena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitelky byla žalovanému oznámena. Žalobou nárokovaná částka se skládá z jistiny ve výši 25 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 950 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 900 Kč, náhrady nákladů na upomínání ve výši 217 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 919,86 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny 25 000 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Poslední písemnou upomínku před podáním žaloby ze dne 2. 6. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému doporučeně. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Z výpisu z obchodního rejstříku pro předchůdkyni žalobkyně a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 2. 8. 2021 (dostupného na https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAIL?p_lang=cz&p 2.8.2021) soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně je společností s ručeným omezením, která disponuje oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka. 5. Z listiny označené jako„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne 2. 8. 2021, listiny označené jako„ Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru“ a listiny označené jako„ Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově“ soud zjistil, že byl vypracován písemný návrh dohody předchůdkyně žalobkyně s žalovaným o tom, že předchůdkyně žalobkyně dočasně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaný předchůdkyni žalobkyně vrátí do 1. 9. 2021, jakož i předchůdkyni žalobkyně do téhož termínu rovněž uhradí částku 5 750 Kč. Pro případ, že by předchůdkyni žalobkyně nebyly dočasně poskytnuté peněžní prostředky do 28. 12. 2018 žalovaným vráceny, mělo být předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dohodnuto oprávnění předchůdkyně žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 0,1 % denně z dočasně poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků. Rovněž mělo být dohodnuto oprávnění předchůdkyně žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu paušálních poplatků spojených s upomínáním žalovaného. Podpisem této listiny měl žalovaný potvrdit, že žalovaný od předchůdkyně žalobkyně předmětných 25 000 Kč převzal v hotovosti. Žádná z předmětných listin neobsahovala (ani elektronický ani vlastnoruční podpis) žalovaného. 6. Z listiny označené jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“ včetně jejích příloh, z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ včetně podacího archu a z listiny označené jako„ Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně ke dni 7. 2. 2022 dohodly na převedení práva domáhat se úhrady projednávaného nároku z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž o této skutečnosti bylo žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy dne 14. 2. 2022 odesláno písemné oznámení. 7. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc. 8. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu. 9. Z tvrzení žalobkyně ani z jí předložených důkazů však soud nezjistil, že by se předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, tak jak je uvedeno v bodě 5. tohoto rozsudku, skutečně dohodli, stejně tak jako, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 25 000 Kč skutečně poskytla. 10. Podle ustanovení § 1731 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že z návrhu na uzavření smlouvy, (dále jen„ nabídka“), musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. 11. Podle § 1732 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. 12. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti (především s ohledem na absenci jakéhokoliv podpisu žalovaného na žalobkyní předložených relevantních listinách) tak soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. (či jakákoliv jiná smlouva). Přestože žalobkyně, na kterou byla projednávaná pohledávka postoupena, v řízení tvrdila, že k uzavření předmětné smlouvy mělo dojít odsouhlasením žalovaného předchůdkyní žalobkyně žalovanému zaslaného textu této smlouvy včetně souvisejících listin, tedy akceptací nabídky předchůdkyně žalobkyně ze strany žalovaného, v řízení nebylo prokázáno, že by k takovému přijetí nabídky ze strany žalovaného skutečně došlo. Následkem nesplnění takové povinnosti je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci předmětných tvrzení žalobkyně, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. 17. Soud nemohl žalobou vznesený nárok posoudit ani jako bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť v řízení nebyla prokázána ani ta skutečnost, zda předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč žalovanému skutečně poskytla. Přestože žalobkyně tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně tyto peněžní prostředky žalovanému poskytla bezhotovostně, a to prostřednictvím převodu na jeho účet, (a to přesto, že z obsahu jí předloženého návrhu na uzavření tvrzené smlouvy vyplynulo, že částka 25 000 Kč měla být žalovanému poskytnuta v hotovosti), nepodařilo se uvedenou skutečnost zjistit ze žádného z žalobkyní předloženého důkazu. Rovněž ani o vyvstalé potřebě navržení dalších důkazů v uvedeném směru nemohla být žalobkyně, s ohledem na svoji absenci při jednání, ve smyslu § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř. poučena. 18. V kontextu všech shora uvedených skutečností proto soud žalobkyní vznesený nárok zamítl. 19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.