23 C 312/2022-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 5 900 Kč s příslušenstvím představující žalovaným dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč poskytnuté mu dne 11. 7. 2021 společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřené smlouvy, jakož i z předmětné smlouvy vyplývající žalovanou neuhrazený kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 209,59 Kč, smluvní pokutu ve výši 900 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. 2. Z předložených listinných důkazů však soud vzdor tvrzení žalobkyně nezjistil, že by žalovaný dne 11. 7. 2021 požádal předchůdkyni žalobkyně o dočasné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 5 000 Kč, které by se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit do 10. 8. 2021 či že by se žalovaný zavázal pro případ včasného nevrácení těchto peněžních prostředků uhradit žalobkyní tvrzenou částku, peněžní sankci a paušální náklady vynaložené na upomínání žalovaného. 3. Soud rovněž nemohl učinit skutkový závěr, že by předchůdkyně žalobkyně dne 11. 7. 2021 ani kdykoliv jindy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. 4. Předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na převodu práv domáhat se vůči žalovanému úhrady žalobou požadované částky. Žalobkyně poté vyzvala žalovaného k úhradě žalobou nárokované částky, a to formou písemného oznámení, které bylo na adresu bydliště žalovaného odesláno prostřednictvím poštovní přepravy dne 11. 2. 2022. 5. Podle ustanovení § 1731 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že z návrhu na uzavření smlouvy, (dále jen„ nabídka“), musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. 6. Podle § 1732 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. 7. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tak soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Přestože žalobkyně v řízení tvrdila, že k uzavření smlouvy o zápůjčce mělo dojít akceptací žádosti žalovaného o poskytnutí předmětné zápůjčky, tedy akceptací nabídky žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně, v řízení nebylo dostatečně prokázáno, s jakým obsahem a zda vůbec žalovaný žádost o poskytnutí zápůjčky vůči předchůdkyni žalobkyně učinil. Následkem nesplnění takové povinnosti je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci žalobkyní učiněných, a z hlediska možného úspěchu ve věci nezbytných, skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. 12. Soud rovněž nemohl postupovat v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1, 2 o. z. neboť v předmětném řízení nebyla prokázána ani ta skutečnost, zda žalobkyní tvrzené finanční prostředky ve výši 5 000 Kč byly žalovanému předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnuty. Podle žalobkyní předloženého návrhu na uzavření smlouvy se tak mělo stát v hotovosti, avšak žalobkyně v řízení tvrdila, že předmětné finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně, prostřednictvím bankovního převodu. Ani jedna z těchto skutečností však z žádného žalobkyní předloženého důkazu nevyplývala. Rovněž ani v tomto případě, s ohledem na svoji absenci při ústním jednání, nemohla být žalobkyně ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit dokazování řádně poučena. 13. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud žalobu žalobkyně zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.