33 C 18/2022-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhal proti žalované zaplacení částky 2 962,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na základě které dodávala žalovanému plyn do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Za sdružené služby dodávky plynu vystavila právní předchůdkyně žalobkyně za období od 20. 11. 2018 do 1. 11. 2019 fakturu na částku 1 785,52 Kč splatnou dne 30. 12. 2019 a za období od 2. 11. 2019 do 14. 9. 2020 fakturu na částku 1 176,68 Kč splatnou dne 14. 10. 2020, které žalovaný neuhradil. 2. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z doložené smlouvy o postoupení pohledávek mezi postupitelem [právnická osoba] a žalobkyní jako postupníkem ze dne [datum]. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 4. Žalobkyně k žalobě doložila smlouvu o sdružených službách dodávky plynu ze dne [datum], fakturu za sdružené služby dodávky plynu za období od 20. 11. 2018 do 1. 11. 2019 na částku 1 785,52 Kč splatnou dne 30. 12. 2019 včetně detailního rozpisu vyúčtování, fakturu za sdružené služby dodávky plynu za období od 2. 11. 2019 do 14. 9. 2020 na částku 1 176,68 Kč splatnou dne 14. 10. 2020 včetně detailního rozpisu vyúčtování, upomínky k úhradě nedoplatků, smlouvu o postoupení pohledávky včetně dodatků, protokol o předání dílčí pohledávky, potvrzení o úhradě kupní ceny za pohledávku, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2021, všeobecné obchodní podmínky dodávky plynu, ceník plynu a předžalobní upomínku ze dne 14. 6. 2021 zaslanou zástupcem žalobkyně včetně dokladu o jejím odeslání. 5. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně dodával na základě smlouvy o sdružených dodávkách plynu žalovanému plyn do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Z doložených faktur bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil za sdružené služby dodávky plynu fakturu za období od 20. 11. 2018 do 1. 11. 2019 v částce 1 785,52 Kč a za období od 2. 11. 2019 do 14. 9. 2020 v částce 1 176,68 Kč. 6. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a kupující se zavazuje zaplatit prodávajícímu kupní cenu a dle § 62 odst. 2 písm. i) zákona č.458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v aktuálním znění. Podle § 62 odst. 2 písm. i) energetického zákona, má zákazník povinnost uhradit dodavateli poslední instance dodávku plynu. 7. Na základě doložených důkazu a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužných částek nebo o rozporu v předloženém vyúčtování dospěl soud k závěru, že žalovaný dluží žalobkyni celkem částku 2 962,20 Kč s přísl., odpovídající nedoplatkům za sdružené služby dodávky plynu za období od 20. 11. 2018 do 1. 11. 2019 v částce 1 785,52 Kč a za období od 2. 11. 2019 do 14. 9. 2020 v částce 1 176,68 Kč. Splatnost pohledávky 1 785,52 Kč nastala dne 30. 12. 2019 a pohledávky 1 176,68 Kč dne 14. 10. 2020. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 962,20 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Podmínka peněžitého plnění nepřesahujícího 50 000 Kč byla splněna, v daném případě soud dopěl k závěru, že byla splněna i podmínka, že jde o návrh ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru podávaný opakované týmž žalobcem. Z činnosti soudu je znáno, že jen v senátě 33C bylo za posledních šest měsíců podáno na desítky žalob se shodným obsahem pro shodného žalobce a v zásadě se jednotlivé žaloby liší pouze individualizačními údaji, které vyplývají z doložených listin.