42 C 184/2022-30 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 7 800 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a původním věřitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem a novým věřitelem. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi účastníky řízení sice probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] částku ve výši 5 000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se tak na úkor předchůdkyně žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a musí tudíž žalobkyni vydat, oč se obohatil. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 22.1.2020, přesto žalovaný bezdůvodné obohacení nevrátil. Žalovaný doposud žalobkyni vrátil 0 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k jednání před soudem se bez omluvy nedostavil a zůstal zcela pasivní. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, omluvila svou neúčast skrze svého právního zástupce, nepožádala o odročení jednání, souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud provedl k důkazu níže uvedené listiny předložené žalobkyní, na základě čehož došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Soudu byla předložena Smlouva o úvěru ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“), kteroužto žalobkyně ovšem k důkazu neoznačila, když v žalobě uvedla, že mezi účastníky řízení sice probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Smlouva obsahuje jméno a příjmení žalovaného, rodné číslo, adresu, telefonní číslo, emailovou adresu žalovaného. Obchodní společnost [právnická osoba] se ve Smlouvě zavazuje poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, za poskytnutí úvěru uhradí žalovaný poplatek v částce 2 400 Kč, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 2304,43 %. Soudu byla dále předložena listina nazvaná„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“ v anglickém jazyce. V rámci této listiny je uvedeno jméno a příjmení žalovaného a jeho rodné číslo, číslo běžného účtu, telefonní číslo, emailová adresa a adresa. Na této listině je uvedeno [číslo] (loan number), datum [datum] (arrived), dále je zde uvedena částka 5 000 (loan amount) bez uvedení měny, částka 2 400 (loan expences) bez uvedení měny, dále„ pavla.valsova“ (paid by), poskytovatel spotřebitelského úvěru není v rámci této listiny uveden. Žalobkyně dále k důkazu předložila Standardní informace o spotřebitelském úvěru předchůdkyně žalobkyně, Platební informace je listina vytvořená předchůdkyní žalobkyně bez podpisu žalovaného. Předžalobní výzva je ze dne 22.1.2020, a to s dokladem o odeslání této výzvy žalovanému z téhož dne. Žalobkyně předložila Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek. Žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] téhož dne. Z dokladu o bezhotovostní platbě soud zjistil, že dne [datum] byla poukázána částka 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet] bez uvedení vlastníka bankovního účtu. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 29.7.2022 vyplývá, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný a v červenci 2018 byla na jeho účet poukázána částka 5 000 Kč, poukazatelem částky byla předchůdkyně žalobkyně. 4. Soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Žalobkyně se domáhala částky uvedené v žalobě z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, když dle jejího tvrzení mezi účastníky řízení sice probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru, uzavřenou smlouvu ale není žalobkyně schopna doložit. Je pravdou, že žalobkyně k důkazu doložila Smlouvu o úvěru ze dne [datum] či listinu [jméno] [anonymizována dvě slova], k důkazu je však v žalobě neoznačila a neuvedla ani žádná skutková tvrzení, která by měla být těmito listinami prokazována. Soud se tedy následně zabýval pouze listinami k prokázání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a dále k prokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně v řízení. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému prokázala žalobkyně pouze ve výši 5 000 Kč – viz doklad o bezhotovostním převodu a zpráva banky popsané v odstavci 3. odůvodnění tohoto rozsudku, tuto částku je s ohledem na tvrzení žalobkyně o nemožnosti prokázání existence platného právního titulu (smlouvy o úvěru) potřeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení, v této části soud žalobě vyhověl. Čerpání zbývající částky bezdůvodného obohacení ve výši 2 800 Kč uvedené v žalobě se žalobkyni nepodařilo prokázat a žaloba byla proto v této části zamítnuta. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na bankovní účet částku ve výši 5 000 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby ničeho, částku 5 000 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, písemnost byla žalovanému odeslána 22.1.2020, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 24.1.2020 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 25.1.2020 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného, ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávek za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z.. Žalobkyni svědčí v důsledku výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 268,02 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 800 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splně