42 C 304/2022-38 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 27 130,52 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] (dále jen„ Smlouva“), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 72 pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 743,14 Kč (bez pojištění schopnosti splácet), a to počínaje dnem 20.4.2019, strany se ve Smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 21,40 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 25,86 %. Nedílnou součást Smlouvy tvoří sazebník poplatků žalobkyně. Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, což žalobkyně rozvedla i v rámci samostatného vyjádření ze dne 5.10.2022. Úvěr byl vyplacen žalovanému jednorázově na jeho běžný účet dne [datum]. Žalovaný své povinnosti ze Smlouvy neplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně prohlásila úvěr poskytnutý dle Smlouvy o úvěru za okamžitě splatný v celé jeho výši ke dni 22.12.2021. Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a dluží do dnešního dne žalobkyni částku 27 130,52 Kč požadovanou v žalobě coby součet dlužné jistiny v částce 22 597,76 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku v částce 2 044,38 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení v částce 2 097,76 Kč, sjednaných poplatků v částce 2 435‬ Kč. Kromě výše uvedeného žalobkyně uplatnila rovněž nárok na úhradu úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 24 642,14 Kč od 23.12.2021 do zaplacení Žalovaný svou povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobkyně předžalobní upomínkou vyzvala k zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k jednání před soudem se bez omluvy nedostavil a zůstal zcela pasivní. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, omluvila svou neúčast skrze svého právního zástupce, nepožádala o odročení jednání, souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí beze zbytku vyhověl. Vyšel přitom z listinných důkazů založených žalobkyní k důkazu, které soud zmiňuje níže v rámci skutkového shrnutí případu. Žalobkyně prokázala, že s žalovaným dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] půjčka (dále jen„ Smlouva“), a to na základě Žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru z téhož dne, předmětem Smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalovaného. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla žalobkyně ze Žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne [datum], kde žalovaný uvedl své identifikační a kontaktní údaje a údaje o svém pravidelném měsíčním příjmu. Pravidelný měsíční příjem žalovaného doložila žalobkyně v rámci měsíčních výpisů z běžného účtu žalovaného. Z Výpisu z běžného účtu žalovaného vyplývá, že pro něj žalobkyně vedla běžný účet a měla tak přehled o jeho příjmech a výdajích (viz výběry hotovosti, platby obchodníkům, trvalé příkazy, inkasa). Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela i veřejných databází (lustraci centrální evidence exekucí) a došla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Žalovanému byl tedy úvěr v částce 30 000 Kč vyplacen jednorázově bezhotovostním převodem dne [datum] na jeho bankovní účet - viz žalobkyní přiložený výpis z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] ze dne [datum] a dále žalobkyní předložený výpis z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Úvěr je úročen sazbou 21,40% ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 25,86%. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Smluvní podmínky spotřebitelského úvěru, Všeobecné produktové podmínky a Sazebník poplatků. Žalovanému byly před poskytnutím spotřebitelského úvěru poskytnuty informace o druhu spotřebitelského úvěru a jeho poskytovateli. Protože žalovaný nesplatil úvěr dle podmínek dohodnutých v rámci Smlouvy, přistoupila žalobkyně k zesplatnění dluhu, což žalovanému oznámila přípisem ze dne 24.12.2021, který žalovanému prokazatelně odeslala 28.12.2021. Toto právo žalobkyně vyplývá z článku 11 odst. a) Smlouvy, podle kterého má banka právo v případě prodlení klienta s kteroukoliv platbou prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv dluhy klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení, o tom písemně vyrozumí klienta, sdělí mu den, k němuž prohlásila dluhy za splatné a náhradní lhůtu jejich splatnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě v rámci předžalobní upomínky ze dne 29.6.2022, kterou odeslala žalovanému téhož dne, žalovaný tak byl upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu. Žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 5. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy podle právní úpravy smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalovanému poskytla sjednané prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaný úvěr řádně nesplatil, když svůj dluh uhradil pouze z části. Žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, vyšla přitom z porovnání jeho příjmové a výdajové stránky. Žalobkyně prokázala čerpání úvěru. Příslušenství požadované žalobkyní v podobě sjednaných poplatků a úroků z úvěru vychází z platně uzavřené Smlouvy včetně Sazebníku a svou výší není v rozporu se zákonem či s dobrými mravy. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení jistiny nesplaceného úvěru, vyčíslených úroků, poplatků dle Sazebníku a úroků z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 538 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 086 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 130,52 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhr