42 C 483/2021-73 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 2 189,8 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její aktivní legitimace je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalobkyní a [právnická osoba], dále jen„ [příjmení]“. [příjmení] uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou Žádost o vydání karty, Obchodní podmínky pro kreditní karty, Všeobecné obchodní podmínky Banky a Ceník (dále jen Smlouva o úvěru), v níž se Banka zavázala poskytnout žalované úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši 3 % čerpaného úvěru, úrok z úvěru činí 23,88% ročně. Banka svůj závazek splnila, vydala žalované kreditní kartu k čerpání úvěru. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu Banka prohlásila úvěr poskytnutý dle Smlouvy o úvěru dopisem ze dne [datum] za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaná doposud svoji povinnost nesplnila a dlužný, splatný úvěr nezaplatila. Žalovaná tak nadále dluží žalobci na jistině částku 2 189,90 Kč s příslušenstvím ve formě smluvního úroku a úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaná dluh neuhradila, co jej žalobkyně v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzvala k zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila a zůstala zcela pasivní. Žalobkyně omluvila svou nepřítomnost u ústního jednání a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž došel k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaná a předchůdkyně žalobkyně dne [datum] připojili své podpisy pod Smlouvu o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalované poskytnut úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši 3 % čerpaného úvěru, roční úroková sazba poskytnutého úvěru činí 23,88 % a roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 52,95%. Jako součást Smlouvy žalobkyně předložila Všeobecné produktové podmínky, Ceník. Úvěr byl žalované poskytnut na základě Žádosti o poskytnutí úvěrových produktů s podpisem žalované, Platební karta byla žalované vydána, jak vyplývá ze Žádosti o zřízení kartového účtu a karty a Dohody o smlouvě ke kartovému účtu s podpisem žalované. Před poskytnutím úvěru žalovaná podepsala Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žalované tak byly poskytnuty základní informace ohledně úvěrového produktu a poskytovateli úvěru. Na základě Smlouvy mohla žalovaná čerpat úvěr výběry hotovosti z bankomatu či na jiných určených místech, bezhotovostními platbami u obchodníků, internetovými bezhotovostními platbami. Z výpisu ke kreditní kartě vyplývá záporný zůstatek na úvěrovém účtu žalované. Žalobkyně prokázala, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyni tedy svědčí v důsledku výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace v řízení. Předžalobní výzvu ze dne 17.2.2020 žalobkyně prokazatelně žalované odeslala, žalovaná tak byla upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky žalobkyně. 4. Po zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že na základě výše uvedené platně uzavřené Smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky a Ceník, vznikl mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou závazek v podobě smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ („ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“), na základě výše uvedené Smlouvy žalovaná čerpala částku popsanou v žalobě, nedodržela však svou povinnost z uzavřené smlouvy o úvěru, tj. vrátit částku jistiny úvěru a uhradit sjednané úroky a sjednané poplatky. Z provedeného dokazování je přitom zřejmé nejen to, že žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a jakým způsobem, ale také v jakém rozsahu svou uvedenou povinnost nesplnila, přičemž žalobkyně v žalobě dostatečně jasně popsala složení celkové dlužné částky, v rámci které je obsažena dlužná a sjednaný úrok, a to i v jeho kapitalizované podobě. Žalobkyně má rovněž právo na úhradu úroků z prodlení (a to i v jejich kapitalizované podobě) dle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s ohledem na tvrzený počátek prodlení žalovaného. Soud tedy podané žalobě plně vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 189,90 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. 6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní.