42 C 501/2021-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], jako původním věřitelem, smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to dne [datum], na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, uzavření této smlouvy však žalobkyně není schopna doložit. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka s výzvou k úhradě dluhu, přesto zůstal dluh neuhrazen. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součást Smlouvy tvoří Všeobecné obchodní podmínky, které žalobkyně rovněž k žalobě přiložila. Ke Smlouvě doložila žalobkyně rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterého se žalovaný dozvěděl základní informace týkající se spotřebitelského úvěru a jeho poskytovateli. Hodnocením těchto listinných důkazů se soud nezabýval, neboť žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne [datum] doložené žalobkyní soud dovodil, že částka 20 000 Kč byla toho dne poukázána na účet žalovaného, což bylo potvrzeno i zprávou banky ze dne 1.2.2022, kterou si soud vyžádal na návrh žalobkyně. Předžalobní výzva ze dne 16.5.2021 byla žalovanému zaslána prokazatelně téhož dne, jakož i oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16.5.2021 zaslané žalovanému postupitelem. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato smlouva obsahuje seznam postupovaných pohledávek v rámci své přílohy č. 1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho. 4. Soud dospěl k níže uvedeným právním závěrům za použití těchto právních předpisů: V souladu s ustanovením § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ - kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 20 000 Kč, které má soud za prokázané, je třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení, a to za situace, kdy žalobkyně uvedla, že není schopna prokázat uzavřenou Smlouvu. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá občanského zákoníku přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na bankovní účet částku ve výši 20 000 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby ničeho, tedy částku ve výši 20 000 Kč, posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, písemnost byla žalovanému odeslána 16.5.2021, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 18.5.2021 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 19.5.2021 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného, žalobkyně však požaduje úrok z prodlení až od 27.5.2021 do zaplacení a soud se tedy od návrhu žalobkyně neodchýlil. Shora zmíněná smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele uvedené pohledávky za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. 7. Ke splnění uložených povinností stanovil soud třídenní lhůtu od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.