44 C 138/2022-7 — Okresní soud v Sokolově

Žalobce se domáhal změny rozsudku Okresního soudu v Chebu, 19 P 12/2005, tak, že se zruší jím stanovená vyživovací povinnost k žalované, neboť dle jejich ústní dohody přispívá 4 000 Kč k 15. dni měsíce, má povinnosti k dalším 3 dětem a manželce na rodičovské dovolené. 1. 7. 2022 zjistil, že se žalovaná nepřipravuje v nástavbovém studiu na střední živnostenské škole, kam nastoupila 1. 9. 2022. K 28. 2. 2022 studium na žádost z pracovních důvodů ukončila. Žalobce 6. 6. 2022 přes WhatsApp informovala, že v červnu ukončí studium pro špatné výsledky, v červenci nastoupí do zaměstnání. Téhož dne se ústně dohodli na zrušení vyživovací povinnosti k září, poslední platba bude zaslána k 15. 8. 2022. Žalovaná uvedla žalobce v omyl zamlčením ukončení studia. Žalovaná byla od 1. 9. 2021 (tedy nikoli 2022, jak uvedeno zjevně nedopatřením v žalobě) do 28. 2. 2022 žákyní Střední školy živnostenské [obec], příspěvkové organizace. Žalobce 6. 6. 2022 navrhl, že jí poslední výživné pošle v srpnu, neboť v červenci měla jít do práce, s čímž žalovaná souhlasila. Studium žalované bylo prokázáno potvrzením Střední školy živnostenské [obec], příspěvkové organizace z 1. 7. 2022; dohoda o ukončení placení výživného z telefonních zpráv účastníků v aplikaci WhatsApp z 6. 6. 2022. Účastníci se dohodli na trvání povinnosti platit výživné do srpna 2022. Žalovaná s nárokem na zrušení výživného od září 2022, tedy 1. dne tohoto měsíce, jenž byl proti ní uplatněn, souhlasila. Povaha věci připouští, aby výživné dle § 923 (1) zákona 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, bylo stanoveno dohodou. V občanském soudním řízení však soudy dle § 7 (1) zákona 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), projednávají a rozhodují spory, jež vyplývají z poměrů soukromého práva; výživné přitom má být jako nárok vyplývající z takového soukromého poměru dohodou účastníků upraveno přednostně. Soudy jsou tedy povolány k tomu, aby rozhodovaly v případě, že k takové dohodě nedojde, případně není dobrovolně plněna, nikoli, aby dohodu, jež byla uzavřena a plněna i bez soudního řízení, jen schvalovaly. V tomto řízení, pokud žalobce od září 2022 výživné neplatí a žalovaná je neuplatňuje, nevymáhá, je zřejmé, že žaloba nemusela být podána, proto ji soud zamítl; opak by byl v rozporu s uvedeným právním předpisem o povolání soudů řešit spory v případě, že se bez toho účastníci nejsou schopni dohodnout. Pokud by žalovaná přesto později na placení výživného dle označeného rozsudku Okresního soudu v Chebu, 19 P 12/2005, trvala, může být žaloba podána důvodně znovu. Žalovaná studium ukončila, pracuje anebo aspoň je práceschopná, proto by se jinak prokázané důvody pro zrušení vyživovací povinnosti jevily opodstatněnými. K projednání věci samé dle §§ 101 (4), 115a o. s. ř. nebylo nařízeno jednání, neboť bylo lze rozhodnout jen dle listinných důkazů předložených žalobcem a účastníci na výzvu v usnesení Okresního soudu v Sokolově z 28. 7. 2022, 44 C 138/2022-4, k vyjádření souhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání s doložkou, že jinak se bude předpokládat, že nemají námitky, se v určené lhůtě nevyjádřili, proto se jejich souhlas předpokládal. Žalované, jež měla ve věci plný úspěch, soud dle opaku § 142 (1) o. s. ř. nepřiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti žalobci, neboť nevznikly.