7 C 107/2022-69 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 88 042,21 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], poskytla žalovanému úvěr v částce 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách po 2 275,09 Kč a spolu se smluvním úrokem ve výši 19,9 % p.a.. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky řádně a včas nesplácel, načež předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 17.12.2018 zesplatnila. Následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 88 042,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 398,96 Kč ke dni 17.12.2018 a dále ve výši 19,9 % až do zaplacení a dále úroku z prodlení ve výši 8 738,37 Kč ke dni 25.02.2020 a dále do zaplacení. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě listinných důkazů obsažených ve spise zjistil následující skutkový stav věci: Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně- [právnická osoba] poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 100 000 Kč, které byly poukázány na bankovní účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě. Žalovaný se podpisem smlouvy zavázal vrátit úvěr žalobkyni i s úrokem ve výši 19,9 % ročně v měsíčních splátkách po 2 89,09 Kč. Žalovaný své závazky z uzavřené smlouvy řádně a včas nehradil, neboť, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, byl v prodlení s úhradou nejméně dvou splátek, a proto banka dopisem ke dni 18.12.2018 zesplatnila úvěr žalovaného. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila banka pohledávku za žalovaným na žalobkyni a zároveň žalovanému tuto skutečnost oznámila dopisem z 28.02.2020. Zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě celé dlužné částky, přičemž žalovaný poté již žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradil. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalovanému poskytla sjednané prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaný úvěr řádně nesplatil. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 88 042,21 Kč, což je nezaplacená jistina poskytnutého úvěru ve výši 86 812,62 Kč, stejně jako sjednaného úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 86 812,62 Kč kapitalizovaného ke dni 25.02.2020 na částku 7 398,96 Kč a dále od 26.02.2020 do zaplacení. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 526,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 522 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 88 042,21 Kč sestávající z částky 4 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 880 Kč ve výši 3 124,80 Kč.