7 C 352/2021-20 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě této smlouvy zajišťovala žalobkyně žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu a to až do dne 30.06.2020, kdy byla Smlouva ukončena. V souladu s čl. 4 Všeobecných podmínek žalobkyně měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení Smlouvy vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení: Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] (dále jen„ technická zařízení“). Tato technické zařízení, které žalovaný od žalobkyně převzal, což stvrdil svým podpisem na Smlouvě, v rozporu se svými povinnostmi žalovaný žalobkyni po ukončení Smlouvy nevrátil, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč za nevrácení každého ze dvou Set-top box/CA Modul. Žalovaný byl vyzván dne 10.03.2021 právním zástupcem žalobkyně k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácená technická zařízení. Žalovaný ani na základě takového upomenutí před podáním této žaloby své závazky vůči žalobkyni nesplnil, a to ani částečně, a proto žalobkyni nezbývá než se domáhat zaplacení dlužné částky v celkové výši 10 000 Kč s příslušenstvím soudní cestou. Žalovaný se neuhrazením žalobkyní oprávněně vyúčtované smluvní pokuty dopustil porušení svých právních povinností plynoucích ze smluvního vztahu a ocitl se v prodlení. Žalobkyně tak má za to, že jí podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění přísluší kromě nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené příslušným nařízením vlády. Proto žalobkyně uplatňuje současně se svým nárokem na zaplacení jistiny rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč a to, s ohledem na dodatečnou lhůtu ke splnění povinností poskytnutou právním zástupcem žalobkyně žalovanému ve výzvě ze dne 10.03.2021 do dne 22.03.2021, za dobu od 23.03.2021 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně k návrhu připojila, smlouvu [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne [datum]. Dále všeobecné obchodní podmínky pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova], výzvu k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ze dne 10.3.2021 + podací lístek. Z předložených listin zcela jednoznačně vyplývá, že žalobkyně v souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 (dále jen „o. z.“), uzavřela se žalovaným smlouvu o připojení a poskytování veřejných služeb televize prostřednictvím sítě internet, na základě které přenechala žalovanému do užívání technická zařízení: Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno], s ujednáním o zaplacení smluvní pokuty pro případ nevrácení některého z nich, ve výši 5 000 Kč. Podle § 2048 o. z., platí, že ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle článku 8 bod 8.2 všeobecných podmínek a reklamačního řádu vznikla žalované v případě ukončení smlouvy povinnost technická zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jelikož žalovaná neuhradil soudní poplatek splatný podáním návrhu, byla jí tato povinnost uložena ve výroku III shora. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.