8 C 83/2022-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky celkem 1848 Kč s úrokem z prodlení (viz výroku I.) představující nezaplacené služby dodávky elektřiny dodávané právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) do odběrného místa žalované na adrese [adresa], kdy za fakturační období od 3.7.2018 do 5.2.2019 při spotřebě celkem 0.874 MWh ve výši 4547 Kč, po odečtení přijatých plateb ve výši 4200 Kč činí konečná dlužná částka 347 Kč dle faktury [číslo], za fakturační období od 6.2.2019 do 13.5.2019 při spotřebě celkem 0.25 MWh na základě faktury [číslo] činí dluh pak 1501 Kč. Uplatněný nárok žalobkyně prokazuje předloženými listinami. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], které nehradila, kdy za fakturační období od 3.7.2018 do 5.2.2019 při spotřebě celkem 0.874 MWh ve výši 4547 Kč, po odečtení přijatých plateb ve výši 4200 Kč činí dle faktury [číslo] konečná dlužná částka 347 Kč (splatná dne 20.2.2019), za fakturační období od 6.2.2019 do 13.5.2019 při spotřebě celkem 0.25 MWh na základě faktury [číslo] činí dluh pak 1501 Kč (splatná 6.6.2019). K výzvě žalobkyně žalovaný dlužnou částku neuhradil. Předmětné pohledávky byly dle rámcové smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupeny žalobkyni, a to ke dni [datum], postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25.5.2021. 5. Na základě doložených důkazů a vzhledem k absenci tvrzení žalované o úhradě dlužné částky nebo o rozporu vyúčtování soud věc stručně právně posoudil tak, že v souladu s ustanovením §50 energetického zákona a § 2079 o.z. a uzavřenou smlouvou o sdružených službách dodávkách elektřiny předchůdkyně žalobkyně dodávala služby (elektrickou energii), za kterou žalovaná řádně nezaplatila, přičemž žalované po vyúčtování vznikl za elektřinu za období od 3.7.2018 do 5.2.2019 dluh ve výši 347 Kč se splatností k 20.2.2019 za fakturační období od 6.2.2019 do 13.5.2019 dluh ve výši 1501 Kč se splatností k 6.6.2019. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradami předmětného plnění (viz odst. 4 odůvodnění), má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 o.z., jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z doložené smlouvy o postoupení pohledávek mezi postupitelem [právnická osoba] a žalobkyní jako postupníkem. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 848 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Vedle podmínky peněžitého plnění nepřesahujícího 50 000 Kč byla splněna i podmínka, že jde o návrh ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru podávaný opakované týmž žalobcem, z činnosti soudu je pak známo, že v průběhu posledních let byly podány desítky žalob s obdobným obsahem pro shodného žalobce a v zásadě se jednotlivé žaloby liší pouze individualizačními údaji, které vyplývají z doložených listin. Navíc jde o postoupenou pohledávku, přičemž v případě žalob podávaných přímo předchůdcem žalované soud shodně aplikuje ustanovení §14b AT a není tedy důvod činit tak jinak v této právní věci. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat jí požadované náklady v celé výši.