11 C 43/2023-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně uvedla v žalobě, že mezi jejím právním předchůdcem, [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba] anebo [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ Banka“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o [anonymizováno], v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí Smlouvy jsou Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Všeobecné obchodní podmínky Banky (dále jen„ Podmínky“), Úrokový lístek Banky a Sazebník Banky, se kterými se žalovaný dle prohlášení ve Smlouvě seznámil. V souladu se Smlouvou a Dispozicemi mu byl poskytnut úvěrový limit. Výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v Dispozicích ke Smlouvě. Ve Smlouvě a v Dispozicích ke Smlouvě se žalovaný zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180- dnů čerpání [anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Žalovaný porušil závazky ze Smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto využila svého práva ze Smlouvy a Podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 24 249,68 Kč převedla dne [datum] na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] O převedení debetního zůstatku žalovaného písemně informovala a žádala jeho splacení do 31. 7. 2002. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Dlužná částka se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 30 % ročně dle úrokového lístku Banky platného ke dni zesplatnění. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě má žalobkyně nárok také na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy vč. příslušenství a všech práv a povinností s pohledávkou spojenými byla ze strany Banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni 21. 6. 2019. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 17. 7. 2019. Žalovaný byl současně vyzván k její úhradě žalobkyni jako novému věřiteli. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena na 25 724,50 Kč. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 24 249,68 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 474,82 Kč, úroků z úvěru ve výši 30 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 24 249,68 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 4 % p. a. z dlužné částky ve výši 24 249,68 Kč, od 22. 6. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 18. 7. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nařízeného ústního jednání se nezúčastnil. 3. Soud provedl důkaz Smlouvou o [anonymizováno], obsahující dohodu o užívání platební karty ze dne [datum], Všeobecnými obchodními podmínkami právní předchůdkyně tzv. dispozicemi, oznámením o převodu dluhu na úvěrový účet, úrokovým lístkem právní předchůdkyně, jejím sazebníkem, výpisem z úvěrového účtu, smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou č. 1 této smlouvy obsahující seznam postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty za převod pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky žalovanému včetně dokladu o odeslání a předžalobní výzvou. Právní zástupce žalobkyně žádné nové důkazy v průběhu ústního jednání nepředložil a uvedl, že žalobkyně nemá k dispozici doklady k prokázání úvěruschopnosti žalovaného, neboť v době uzavření smlouvy takovou povinnost původní věřitel neměl. 4. Z provedeného dokazování soud dovodil, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně vystupující pod obchodním jménem [právnická osoba] uzavřel dne [datum] platnou smlouvu o [anonymizováno]. Obdržel platební kartu, s níž prováděl platební transakce. Překročil povolený úvěrový limit a proto banka využila svého práva a poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] zrušila. Debetní zůstatek ve výši žalované částky převedla [datum] na nově otevřený úvěrový účet. Žalovaného o této skutečnosti informovala a žádala o okamžité splacení do 31. 7. 2002. V článku nadepsaném Společná a závěrečná ustanovení v bodě 5. smlouvy se uvádí, že zrušením běžného účtu zaniká v celém rozsahu smlouva a veškeré smlouvy, které byly touto smlouvou dodatkovány. Soud dovozuje, že ke dni 15. 8. 2002 smluvní vztah žalovaného s právní předchůdkyní žalobkyně skončil. Ve smlouvě není žádná zmínka o úročení tohoto zůstatku po skončení smluvního vztahu. Žalobkyně se žalobou domáhá 30 % úroku (ceny peněz) aniž by jeho výši odůvodnila. Debetní zůstatek proto soud s ohledem na ukončení smlouvy považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Podle ustanovení § 451 odst. 1 občanského zákoníku, platného a účinného v roce 2002, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Z druhého odstavce téhož ustanovení vyplývá, že bezdůvodným obohacením je i majetkový prospěch získaný plněním z právního důvodu, který odpadl (zrušení smluvního vztahu ze strany věřitele). Podle ustanovení § 563 o. z. v témže znění, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určená v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V tomto případě byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky dopisem ze dne 18. 7. 2022, podaným na poště téhož dne, obsahujícím výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Žalobkyně stanovila lhůtu k plnění do 2. 8. 2022. Od 3. 8. 2022 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého závazku a je proto povinen žalobkyni hradit úrok z prodlení ve výši 15 % z dlužné částky. Výše úroku vyplývá z ustanovení § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a právo na něj pak z ustanovení § 1970 občanského zákoníku v současně platném znění. 5. Závěrem nalézací soud dodává, že rozhodnutí soudu musí být předvídatelné a musí být v souladu s obecným chápáním spravedlnosti a dobrých mravů. Požadavek 30% úroku z dluhu vzniklého 15. 8. 2002 s tímto imperativem souladný není. 6. Ve zbývajícím požadavku úhrady ceny peněz a úroku z prodlení soud proto žalobu zamítl. 7. Soud žalobkyni vyhověl zcela v případě pohledávky. Proto k neúspěchu v rozsahu příslušenství nepřihlédl při úvaze o výši nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení a postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyni přiznal částku 5 326 Kč, která představuje tři úkony právního zastoupení po 300 Kč, tři režijní paušály s tím spojené po 100 Kč, jeden úkon právní služby za 2 100 Kč, k tomu režijní paušál za 300 Kč, náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 970 Kč a tomu odpovídající DPH.