16 C 270/2023-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu uznání dluhu. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Dne 18. 12. 2021 uznal žalovaný vůči žalobkyni svůj dluh ve výši 3 000 Kč. Důvodem vzniku tohoto dluhu byly neuhrazené náklady za ošetření a pobyt v [anonymizována tři slova] [obec] provozované žalobkyní dne 18. 12. 2021. V rámci uznání dluhu se žalovaný zavázal uhradit výše uvedenou dlužnou částku nejpozději do 17. 1. 2022. Žalovaný však tento svůj dluh nezaplatil. Předžalobní výzvou byl žalovaný zástupcem žalobkyně opětovně vyzván k úhradě výše uvedené dlužné částky, avšak žalovaný na výzvu nikterak nereagoval a dlužnou částku do dne vyhlášení rozsudku neuhradil. 5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého, uzná-li někdo svůj dluh, co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl. Žalovaný platně uznal dne 18. 12. 2021 vůči žalobkyni dluh ve výši 3 000 Kč, a to se splatností do 17. 1. 2022. Jelikož žalovaný svoji povinnost úhrady uznaného dluhu řádně a včas nesplnil, a i přes písemnou výzvu zástupce žalobkyně tento svůj dluh dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím, a to i s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 3 000 Kč od 18. 1. 2022 do zaplacení. 7. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.