23 C 205/2023-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 4 074,45 Kč s příslušenstvím představující žalovaným dosud nevrácené peněžní prostředky z částky 8 000 Kč poskytnuté mu dne 3. 8. 2021 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřené smlouvy, jakož i z předmětné smlouvy vyplývající žalovaným neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 619 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 872,04 Kč, poplatek za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 405,16 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč. 2. Z předložených listinných důkazů však soud vzdor tvrzení žalobkyně nezjistil, že by žalovaný dne 3. 8. 2021 požádal předchůdkyni žalobkyně o dočasné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 8 000 Kč s tím, že by žalovaný uvedené peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátil do 3. 10. 2021 či že by žalovaný pro případ včasného nevrácení těchto peněžních prostředků uhradil žalobkyni další jí tvrzené peněžní prostředky, peněžní sankci, jakož i paušální náklady vynaložené na upomínání žalovaného. 3. Soud rovněž neučinil skutkové zjištění, že by předchůdkyně žalobkyně dne 3. 8. 2021 ani kdykoliv jindy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. 4. Z předložených listinných důkazů se tak soudem učiněný skutkový závěr vztahuje pouze ke skutečnosti, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na převodu práv domáhat se vůči žalovanému úhrady žalobou nárokovaných peněžních prostředků. Tato skutečnosti byla předchůdkyní žalobkyně žalovanému oznámena. 5. Podle ustanovení § 1731 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že z návrhu na uzavření smlouvy, (dále jen„ nabídka“), musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. 6. Podle § 1732 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. 7. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tak soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (či jakákoliv jiná smlouva). Přestože žalobkyně v řízení tvrdila, že k uzavření smlouvy o úvěru mělo dojít akceptací žádosti žalovaného o poskytnutí předmětného úvěru, tedy akceptací nabídky žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně, v řízení nebylo dostatečně prokázáno, s jakým obsahem a zda vůbec žalovaný žádost o poskytnutí úvěru (tedy nabídku) vůči předchůdkyni žalobkyně učinil. Následkem nesplnění takové povinnosti je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci žalobkyní učiněných a z hlediska možného úspěchu ve věci nezbytných skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. 12. Soud rovněž nemohl postupovat v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1, 2 o. z. neboť v předmětném řízení nebyla prokázána ani ta skutečnost, zda žalobkyní tvrzené peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč byly žalovanému předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnuty. Rovněž ani v tomto případě, s ohledem na svoji absenci při ústním jednání, nemohla být žalobkyně ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit dokazování řádně poučena. 13. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud žalobu žalobkyně zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.