23 C 32/2023-26 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na úhradu částky 3 500 Kč s příslušenstvím jako dlužného nájemného. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná se dne 18. 6. 2021 dohodly, že žalobkyně dočasně poskytne žalované k užívání část pozemku [parcelní číslo], o výměře 334 m2, na adrese [adresa], (dále jen„ pozemek“), za což jí bude žalovaná hradit částku 500 Kč měsíčně, a to ve lhůtě uvedené ve vyúčtování žalobkyně, které bude zasíláno na účastníky dohodnutou e-mailovou adresu žalobkyně. Účastníky bylo rovněž dohodnuto oprávnění žalobkyně pro případ neuhrazení dohodnuté ceny řádně a včas požadovat po žalované úhradu úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z řádně a včas neuhrazené ceny. Žalobkyně ke dni 25. 10. 2021 a 30. 1. 2022 vyzvala žalovanou k úhradě částky 1 500 Kč a ke dni 18. 4. 2022 k úhradě částky 500 Kč. Dne 15. 2. 2022 byla žalované doručena rovněž písemná výzva žalobkyně k úhradě celé žalobou nárokované částky. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná do dne vyhlášení rozsudku na žalobou vznesený nárok cokoliv uhradila. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě soudem učiněného závěru o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Účastníci mezi sebou uzavřeli nájemní smlouvu na dobu neurčitou (§ 2201 o. z.). Obsahem této nájemní smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované do dočasného užívání pozemek. Žalovaná se zavázala tento pozemek převzít a zaplatit za jeho dočasné užívání nájemné vyúčtované prostřednictvím vyúčtování žalobkyně, se splatností k datu uvedenému v příslušném vyúčtování (§ 1958 o. z.). Žalobkyně svoji povinnost vyplývající z uvedené smlouvy splnila a žalované pozemek k dočasnému užívání přenechala. Prostřednictvím vyúčtování žalobkyně specifikovaných shora vyúčtovala žalobkyně žalované nájemné ve výši 1 500 Kč se splatností ke dni 25. 10. 2021 a 30. 1. 2022 a nájemné ve výši 500 Kč ke dni 18. 4. 2022. Žalovaná však svoji povinnost uhradit žalobkyni sjednané nájemné nesplnila. Pro případ prodlení žalované s úhradou nájemného bylo účastníky ujednáno oprávnění žalobkyně požadovat po žalované úhradu úroku z prodlení ve výši 0,1% z dlužného nájemného denně (§ 1968 o. z., 1970 o. z.) Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3 500 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t.