23 C 58/2023-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 7 350 Kč s příslušenstvím představující žalovanou dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 4 900 Kč poskytnuté jí dne 18. 2. 2021 společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřené smlouvy, jakož i z předmětné smlouvy vyplývající žalovanou neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 496,05 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 012,76 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 711,68 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 450 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 403,92 Kč. 2. Z předložených listinných důkazů však soud vzdor tvrzení žalobkyně nezjistil, že by žalovaná dne 18. 2. 2021 požádala předchůdkyni žalobkyně o dočasné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 4 900 Kč, s tím, že by žalovaná uvedené peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátila do 19. 3. 2021 či že by žalovaná pro případ včasného nevrácení těchto peněžních prostředků uhradila žalobkyni další jí tvrzené peněžní prostředky, peněžní sankci, jakož i paušální náklady vynaložené na upomínání žalované. 3. Soud rovněž neučinil skutkové zjištění, že by předchůdkyně žalobkyně dne 18. 2. 2021 ani kdykoliv jindy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 4 900 Kč. 4. Předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na převodu práv domáhat se vůči žalované úhrady žalobou nárokovaných částek. Žalobkyně poté vyzvala žalovanou k úhradě předmětných peněžních prostředků, a to formou písemného oznámení, které bylo na adresu bydliště žalovaného odesláno prostřednictvím poštovní přepravy dne 11. 2. 2022. 5. Podle ustanovení § 1731 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že z návrhu na uzavření smlouvy, (dále jen„ nabídka“), musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. 6. Podle § 1732 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. 7. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tak soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (či jakákoliv jiná smlouva). Přestože žalobkyně v řízení tvrdila, že k uzavření smlouvy o úvěru mělo dojít akceptací žádosti žalované o poskytnutí předmětného úvěru, tedy akceptací nabídky žalované ze strany předchůdkyně žalobkyně, v řízení nebylo dostatečně prokázáno, s jakým obsahem a zda vůbec žalovaná žádost o poskytnutí úvěru (tedy nabídku) vůči předchůdkyni žalobkyně učinila. Následkem nesplnění takové povinnosti je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci žalobkyní učiněných, a z hlediska možného úspěchu ve věci nezbytných, skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. 12. Soud rovněž nemohl postupovat v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1, 2 o. z. neboť v předmětném řízení nebyla prokázána ani ta skutečnost, zda žalobkyní tvrzené peněžní prostředky ve výši 4 900 Kč byly žalované předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnuty. Rovněž ani v tomto případě, s ohledem na svoji absenci při ústním jednání, nemohla být žalobkyně ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit dokazování řádně poučena. 13. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud žalobu žalobkyně zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.