42 C 232/2023-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému původně zaplacení částky 4 185 Kč s úrokem z prodlení podle předpisů práva občanského. Řízení bylo částečně zastaveno usnesením Okresního soudu v Sokolově č.j. EPR 96423/2023-5 ze dne 21.4.2023 (právní moc nastala dne 25.5.2023), a to co do částky 1 080 Kč, zbývající částka 3 105 Kč s úrokem z prodlení podle předpisů práva občanského, která je stále předmětem řízení, představuje nezaplacené televizní poplatky za období měsíců 1/2021 do 11/2022, tedy za období 23 kalendářních měsíců, každý měsíc v částce 135 Kč. Žalovaný je dle žalobkyně poplatníkem televizního poplatku, neboť je držitelem televizního přijímače, a je jako poplatník televizního poplatku přihlášen do evidence televizních poplatků. Žalovaný neuhradil televizní poplatky za výše uvedená období. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zák. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Ode dne následujícího po splatnosti poplatku za jednotlivé měsíce do 14.4.2023 (datum vyhotovení žaloby) požaduje žalobkyně rovněž kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši určené podle předpisů práva občanského v částce 659,97 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a to ani na výzvu soudu učiněnou soudem. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o. s. ř“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas účastníků je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili. 3. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 21.3.2023 vyplývá, že žalovaný oznámil, že je na adrese [obec a číslo] od září 2018 vlastníkem televizního přijímače. Žalovaný neoznámil do doby podání žaloby změnu ve vlastnictví televizního přijímače, ani změnu bydliště. Žalovaný neuhradil poplatek ve výši 135 Kč měsíčně za měsíce 1/2021 až 11/2022, tedy za období 23 kalendářních měsíců, celkem tedy dluží částku 3 105 Kč. Dne 17.1.2023 žalobkyně vyhotovila a následně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky na televizních poplatcích. Přes tuto výzvu žalovaný žalobkyni požadovanou částku do dnešního dne neuhradil. 4. Podle § 3 zákona č. 348/2005 Sb., zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), se poplatníkem televizního poplatku rozumí fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích činí měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč a měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 1, 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 8 odst. 2 téhož zákona je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal. Podle § 8 odst. 6, odst. 8 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je poplatník povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona změny ve skutečnostech rozhodných pro evidenci a placení televizních poplatků a ve lhůtě 15 dnů ode, kdy nastala skutečnost odůvodňující odhlášení televizního poplatku, žalovaná byla rovněž v takovém připojit i písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 5. Na základě doložených důkazu, a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužné částky, má soud za prokázané, že žalovaný dluží žalobkyni částku 3 105 Kč odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za shora uvedená období. Protože se žalovaný v uvedeném období neodhlásil z evidence poplatků, je proto povinen za uvedená období poplatky uhradit. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 o.z. právo na úhradu úroků z prodlení, jejichž výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to v kapitalizované podobě v částce 659,97 Kč. Soud rovněž uznal nárok žalobkyně na zaplacení částky 64 Kč coby nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Věřitel může podle ustanovení § 513 o.z. v rámci příslušenství pohledávky požadovat náklady spojené s jejím uplatněním, tyto náklady jako každý hmotněprávní nárok musí být v řízení prokázány. Žalobkyně v řízení prokázala, že jí uvedený náklad požadovaný v žalobě skutečně vznikl, tj. že vynaložila zmíněný náklad na služby související s uplatněním pohledávky, když tato částka zahrnuje poštovné za doporučené psaní v částce 62 Kč (viz dodejka ze dne 25.1.2023) odeslané prostřednictvím České pošty a částku 2 Kč za tisk a kompletaci písemnosti (viz žalobkyní doložený položkový rozpočet). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 105 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.