42 C 29/2023-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne [datum] částku ve výši 5 000 Kč, částka byla poskytnuta žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet], žalobkyně v žalobě požaduje uhrazení pouze jistiny úvěru coby bezdůvodného obohacení žalovaného, neboť není schopna doložit uzavřenou smlouvu o úvěru. Žalobkyně zaslala dne 12.8.2022 žalovanému předžalobní upomínku, dluh nebyl přesto žalovaným uhrazen, žalobkyně proto požaduje také úrok z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského od 23.8.2022. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně sice předložila k důkazu Smlouvu o spotřebitelském úvěru bez uvedení data jejího uzavření a Všeobecné smluvní podmínky, skutkové závěry z těchto listin však soud nevyvozuje žádné, neboť žalobkyně požaduje splnění dluhu z titulu vydání bezdůvodného obohacení a z hlediska požadovaného právního titulu jsou relevantní až níže uvedené listiny. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne [datum] soud dovodil, že částka 5 000 Kč byla toho dne poukázána z účtu předchůdkyně žalobkyně na účet č. [bankovní účet], platba je uskutečněna pod variabilním symbolem [číslo]. Dle zprávy [právnická osoba] ze dne 28.2.2023 je majitelem účtu č. [bankovní účet] žalovaný a dne [datum] byla na tento účet připsána částka 5 000 Kč, a to z účtu předchůdkyně žalobkyně. Předžalobní výzva ze dne 12.8.2022 byla žalovanému zaslána prokazatelně téhož dne, jakož i oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3.12.2021 zaslané žalovanému postupitelem. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato smlouva obsahuje seznam postupovaných pohledávek v rámci své přílohy, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno postupitelem. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 5 000 Kč, které má soud za prokázané, je třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalobkyně dle svých skutkových tvrzení není schopna doložit uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, není tedy schopna prokázat existenci právního důvodu pro poskytnutí výše uvedené částky žalovanému. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku ve výši 5 000 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby ničeho, soud tedy uložil žalovanému v tomto rozsudku částku ve výši 5 000 Kč žalobkyni vrátit. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, písemnost byla žalovanému odeslána 12.8.2022, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 14.8.2022 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 15.8.2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. Protože žalobkyně v žalobě nežádá více, nežli jistinu poskytnutého úvěru coby bezdůvodné obohacení žalovaného a dále úrok z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského až od 23.8.2022 do zaplacení, soud žalobě plně vyhověl. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávek za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z., díky které svědčí žalobkyni aktivní věcná legitimace ve sporu. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to v souladu s vyčíslením provedeným žalobkyní. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze třech úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby), a to včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. 7. Ke splnění povinnosti žalovaného soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř..